22.8.2008

Dnes odpoledne jsme byli opět v Ohavči, abych pomohla alespoň v rámci možností na zahrádce a Maruška to tam prostě miluje. Lítat s kočárkem, tlačit svůj malý kortouč, rýpat se v hlíně, zalívat kyti…. Tyhle chvíle miluju, vychutnávám si do posledního doušku když jsme třeba dnes stáli u záhonu jahod, které se dnes osekávaly a já musela Marušce vysvětlovat, že jahody nejsou, že musí počkat, že tu jsou jen ty zelený a ty se nehamaj, že musí počkat, až budou červený jako tyhle rajčátka, že tohle je červená a potom že jahody budou ňaminy. A Maruška opakuje : „Ňaminy“ a že teda „bude“ Tady si hrála na babičku (svoji prababičku) , protože když ji uspávala, když byla malinká a někdy i teď tak si ke kočárku sedla, protože stát dlouho nemůže a jenom o dvou francouzských holích. Tak si sedla na židli, vzala si opici a houpala kočárek v sedě. :o)))

Ty nahnilý jabka na kompostu mi připomínají strašně život….Jsou sice na uskladnění, ale když je sucho tak padají dřív, než se dají trhat do bedýnek…Pokud se seberou včas, dají se zdělat do štrůdlu, do buchet a a kdo ví do čeho ještě. Když se nechají ležet, tak shnijou. Stašně mi to připomíná ranní reakci holek na můj noční příspěvek na FFF, nějak jsme od focení sklouzli přes děti vymodlené a nechtěné k životním příběhům a to je taky dobře, líp se známe, je nám spolu dobře. Jsem jak to jabko, musím se zvednout, aby se mě něco bylo, abych byla k užitku, sama sobě, i jiným, pokud zůstanu ležet, tak shniju. Občas si případám jak to shnilý jabko, rozšlápnutý v trávě, přijde je někdo sbírat a sebere jen ty použitelný..musím se sebou něco dělat z toho věčného nadávání je ni už zle. Podle mě je ta hniloba jinde. Připadám si jak

blbec když celý den říkám Petrovi po jeho slovních výlevách, že je tady Maruška. Někdy si to uvědomí, jindy mě zas nadává, že toho tolik neřek, a dnes mě poslal do p…..e. Před Maruškou. Chci aby byla slušně vychovaná, vím že si tyhle slova odněkud přinese, ale ať je to odkudkoliv jinde, než než z domova. Dnes jsem po ní něco chtěla, myslím aby šla ke mně, když jsem ji chtěla obout boty že pojedem, ona zrovna nechtěla tak mi řekla vtekle své první „debile“ a vím že když to řeknu Petrovi, tak by jí vynadal, že se to neříká, ale aby zavřel pusu proto, že Maruška všechno skvěle opakuje, to ne.

Když se chce všechno jde…To jsem si vzpomněla, když jsem dotrhala tyhle švestky… Mamča řikala, že prý ji říkali, že švestky už nejsou, že budou moci upéct jinou buchtu, že švestková netynka nebude a já ji tak miluju. Byli jsme na švestkách včera , teta Maruška trhala mamince do „Pši“ na povidla, tak jsem jim říkala, že když se vezme žebřík a vleze se do větví, že tam určitě košík ještě bude. Taky že byl…. vzpomněla jsem si na Paní ze Sociálky, která u nás byla v úterý, povídala mi o tom, že už dlouho neslyšela nikoho o tom druhém tak hezky mluvit, jako mě o Petrovi. Když už se lidi rozhodnou jít k soudu, tak že to bývá dost mazec. Jenže já mluvila po pravdě o tom, jak to je. Že když nepil, že to bylo nejhezčí období našeho soužití, že bylo vše v pohodě, byl klid a mír, protože i můj táta viděl, že je klid a byl taky v klidu a vládla všude totální pohoda. Nekradl mi peníze, protože nesháněl na chlast, či na co všechno mi je bere, Já prostě nechci nic víc, než jistotu, aby chodil do práce, aby byla jistota příjmu, a né mě tvrdit, když měsíc po tom, co ho vzali zpět do práce, odkud ho vyhodili kvůli chastu, že mu to odpustěj….když v tý práci zase 2 dny nebyl. Jeden den nešel, že měl průjem, druhý den přišel domů ve 21.10 (když mu bus na noční jel ve 21h) nalitej jak Dán a hrozně se dïvil, že měl bejt v práci, že na to jaksi zapomněl. Chtěla bych jen jistotu v tom, že bude klid a to bude, když nebude pít, když nepije dokáže být skvělej chlap a táta když na to přijde. Abych mu mohla důvěřovat, abych si nemusela věčně přepočítávat peníze co mám bokem od babičky na benzín, které mi dává když ji vezu z jejich přídavků na benzín a největší humus je, když mě bere z Marušciných peněz, zrovna v pondělí mi vzal 50kč, co měla Maruška od paní Veselkové od pouti, ji něco koupím, až bude potřebovat. To je podle mě největší humus brát peníze své malinké dceři. A je humus když bere peníze z rozpočtu rodině, která se díky němu plácá v dluzích. A obhajuje to tím, že nemá kapesné, máme na měsíc na rozpočet takové minimum, že někdo by z toho nevyžil ani týden, měl by si toho vážit, že s tím dokážu vyjit a ne jen nadávat a stěžovat si, že doma není jidlo. On má oběd každý den, někdy nechce jíst, že nemá hlad a pak si za rohem stěžuje že není doma co jíst. Ale když on chleba tak nerad….Prý je ubohost se hádat o jídlo, podle mě je ubohost to sníst všem ostaním. Nabídla jsem mu předevčírem ať si vezme kousek mého sýra. Snědl si už svou 400g šišku salámu a neměl co jist, jeho poměr, chleba salám znám už dávno, ale argument že pouze salámem se nenají prostě nebere. Já den před tím načala 400g kostku cihly, krájím si ji po plátečkách a mám ji k večeři na 14 dni. Den před tím jsem jak myš kousala 5dekový kousek sýra ke skoro celé bagetě z Lídla. Po tom, co jsem mu dovolila, ať si vezme kousek mého sýra mě tam zůstalo ze 400g dlažky 10 deka, a měl k tomu 3 rohlíky, možná pláteček chleba. Prý že si já na to krájím takový pidiplátečky….on nepochopí, že bych si taky ráda zakrojila hlouběji do sýra a ne do chleba, s radostí …jenže to nejde, když chce člověk vyjít s tím miminem co máme. tak jsem se ozvala, protože jsem se prostě bránila, mě prostě taky pořád nechutná, abych jedla chleba namazaný margarínem a druhý aby to měl natlusto obložené a navíc ten, kvůli kterému tohle všechno je….

A zapomněla jsem na souvislost se švestkama, jako já jsem se vydrápala do větví na to nejblbější místo, aby byla švestková netynka, neb ji miluju, tak Petr by měl dokázat pr ty co má opravdu rád, když ne já, tak pro Marušku, že kvůli ni dokáže přestat pít..