čtvrtek 27. listopadu 2008

27.11.2008 Boj o koryto....


Dopoledne jsme vyrazili s knedlíkem jež začal lehce zelenit na kačeny. Stavili jsme se v Penny pro šťávu a pak k rybníku. Tuhle hrázku z klád a větví miluju, ale s Maruškou se nedostanu do těch správných míst na focení, žbluňkla by tam za mnou.




kačeny měli vééliký hlad. V létě jim tam každý procházkou nosí zásoby a teď je každý zalezlý doma a zdroje potravy jsou pod ledem. jak nás dvě uviděli s pytlíkem tak se mohli servat, byl to boj o koryto :o)))) pěšky, letem,,,, honem k nám….. Maruška byla nadšená a jak čůňo neb chtěla být co nejblíž a kameny teď kloužou….


Nazpátek jsem chtěla jít k silnici, ne okolo hřiště neb je tam stejně mokro, ale to batole si usmyslelo, že se půjde houpat. jsem ji pozorovala jak daleko se odváží, když nebude maminka za ni. Ona došla až na hřiště a za jeho plůtek ani se neotočila , až tam jsme pak slyšela, volání „maminko, kde jsi“ mo hledejte odvážné batole, na fotce je :o))))


Vyplázla na mě jazyk, když se narodila a jsou jí 2 roky a ještě ho nezastčila :o)))


Po obědě dorazila Maruška s Otou. A já vyrazila směr město, dostali jsme echo, že se rozsvěcí ve 4 h vánoční stromeček, jenže si spletli dny má to být až zítra, tak jsem alespoň v kovomatu koupila poškozenou část. Pak jsme to vzali procházkou do kutlochu. kdybych Marušku vedla zpět, došla bych tam kdoví kdy a tak říkám, nějak to zvládnem spolu. Udělala jsem tedy m´‘n než polovinu věcí než bych udělala sama,ale zase byla bžunda kombinovaná se „sekec mazec“ když zašlapala šušenky do koberce a na 3 upozornění, že to nemá dělat neslyšela. A byla na holou štípla. Ona si totiž přicvrkla, řekla si, ale měla trochu mokré punčošky, tak jsem je sušila na radiátoru i se svým tričkem, neb při mytí nádobí podivně teče dřez, prostě se před dřezem dělá mokro samo od sebe aniž bych tam cmrndala, tak aby měla Maruška jít v čem domů, neb jsme tam skončili nečekaně a tudíž bez náhradních věcí. A Tak nemaje ještě odhad, jsem si tričko připekla a Maruščiny punčochy asi taky trochu….no, člověk na všechno přijde… Vyměnila jsem vadlou část u sprchy, Maruška mi u toho stále zhasínala, vzala si na to šroubovák, aby tam dosáhla. Opička. pak dobu lezla okolo opřených od skříně po čtyřech a zpívala si „zlatá bána, otežená….“ Domů jsme jeli po večerníčku.

1 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

opět superrrr beze slov