Musím dát noční příhodu. nevím z čeho, když jsem šla spát tak mě chytil šílený záchvat kejchání. Nešlo to zastavit, tak jsem šla z jidelny , abych nebudila Marušku. Ta se však probudila a povídá mi „maminko netoho, spinkám „ jsem se tomu řechtala celý den.
A ještě jsem zapomněla jednu z včera. Při odpolední kávě jsme si pouštěli video, úplně první, kdy Marušce byly asi 3 měsíce. Na videu ji zrovna koupu a ona při strojení brečela. Taky už měla hlad. A Maruška seděla na křesle, slzy na krajíčku, vážně, jen se rozbrečet a povídala: „miminko chce hamat“ „miminko chce bumbat“ a byla tak nešťastná že její maminka to miminko v té televizi tak trápí. Když viděla, že jsem začala kojit,- „maminka dala prso“ tak bylo vidět, jak ji spadl kámen z jejího malého, starostlivého srdíčka…“ Jak ona si oddychla, to muselo být slyšet až v Americe. :o)))))
Dnes dopoledne jsme vyrazili do kutlochu s taťkou. Já ometla zdi ve sklepě a taťka ho šel malovat a já jsme se vrhla na čištění oken. Taťka byl hotov dřív než já, páč okna potřebovali důkladně přitlačit a taky jsem je vylepovala těsněním, jež se mi 5 let hřálo v lavici, kde bylo nářadí a teď se tůze hodilo. Neb tam nebylo žádný a tak v rámci úspory tepla jsem si hrála na Pata nebo Mata (kterej je ten tlustší teď nevím) Taťka byl dřív hotový než já, tak šel domů pěšky. Já jsem si ještě ve výsledku natáhla prodlužovačku z okna a vyluxovala auto , neb se mi povedlo stát přímo pod okny. Byla jsem zmrzlá jak preclík, neb jsme tam poletovala v tričku, ale hlavně že to je, po tom stehování to bylo víc než akutní…..
Pak mi volala mamča , že jdou s Maruškou ven tak jsme si dali sraz v Kauflandu. Bohužel jsem tam potkala Petra, jež jasně jevil známky opilosti, Sice ne do extrému, ale stačilo. Rozčíleně mi ukazoval papír , cože to je za adresu….. bylo tam černý na bílým vytištěný bytem……všude jsem hlásila, že čím déle nás objeví tím lépe, bude mít chlastací období a bude tam dělat bordel a my o ten byl přijdeme. Mluvila jsem o tom na sociálce, na soudu, říkala jsem jim tam i , že proto mám veškerou poštu a všechno hlášené do místa trvalého. Všechno. že se chci po tom všem stýkat na neutrální půdě, aby bal klid a já měla jistotu, že se tam na mě nebude pod vlivem alkoholu dobývat. Všechno je v čoudu.. vím že by to třeba časem zjistil….ale než….každý den klidu dobrý. Pak byl na mě u Kauflandu vzteklej, proč ho nechci pozvat na kafe…. po tom všem, po tom co se stalo, po té SMSce …., že mě tam chodí někdo vy…….t tak proto tam nesmí a že mýmu manželovi uřízne hlavu…. (jako bych nějakého měla) Maruška měla strach……..jak tam na mě řval a já pak už na něho….proti jeho vy…t je moje prosté „tys to celý pos…..“ úplně čistoskvoucí slovo. Můj klid je pryč, vrátil se permanentní strach, kdy se objeví za dveřmi a v jakém stavu a co bude…. bude střízlivej a normální a nebo namazanej a Maruška i já se budeme bát. Já se bojím pořád, o ní a kvůli ní. nesmí mít strach.
V Kauflandu jsem jí koupila pár maličkostí do punčochy k Barboře. Chtěla jsem i nový kalendář, ale ten nepřehlédla. Má od Janičky, jenže ten až byl zašitý a vysoko tak si přisunula židli a vytáhla ho tak půlka okýnek je otevřená navěky a předčasně. A na otvírání okýnka se těší každý den. Tak jsem jí koupila nový. Řekla mi za něj velké krásné dlouhé „děkujůůůůůůů“ a už se ho nepustila. tady si ho vleče domů. V Kauflandu z ní byl nadšený pán u pokladmy, protože po nákupu řekla krásně „děkují , nasledanou“
Večerní koupání a její pro mě úžasné prstýnky, můj andílek, bez kterého bych nedokázala žít. Dnes se naučila se mi postavit na ramena a je nadšená, když může sáhnout na strop a vejská že je „velíkáá“ Před koupáním jsme pověsíli punčošku a já ji vysvětlila cosi o Barboře . Že hosí hodným dětem a že až se vyspinká, že tam možná něco bude. Nechtěla spát a řádila protože tu byl Ota a ona cítila návštěvu a to jí nesmí ujít. Ukecávala jsem ji jako vy zvířátky (jejími plyšáky) že chtějí taky spinkat, smála se tomu strašně, že na ní hračky mluví a nespala stejně. Ukecala jsem ji až na Barborku, že jestli nebude spát tak Barborka nechá punčošku prázdnou, chvíli se vyplávala, kde je,a že pinese doboty a pak usnula.
Maruščina první Barbora, nachystaná na ráno.. teda focená až po půlnoci…propojil se mnou kecálka Skypa bratranec Petr S. jež se stěhuje s Něměnecka do českých Nevolic a tak jsme povídali a já stále dumala o dnešku, tak trochu skluz….. :o)))) nevím jestli to dítě tak roste a nebo jsou punčochy tak pružné. Kilo mandarinek, 2 perníčky, lentilky , pytlík gumových opiček a balení piškotů se tam ztratilo jak nic….. jsem zvědavá co ráno….. Já si vzpomínám na to tajemno nadité punčochy, bylo to bez nervů z Mikuláše a na Barboru jsem věřila hodně dlouho. Vždycky jsem schválně dávala ty punčochy , které se nejvíc natáhnou :o)))) To já spáč jsem 4.12. vstávala hodně brzy a dělala si v pokojíku na zemi řádky, jak to bylo v punčoše, a pak budila nebohé rodiče, co mi Barborka přinesla.
0 komentářů:
Okomentovat