Ráno jsme dorazili na Sychrov. Postavili máš bungalov a od 9 h začali vybírat vstup. Zážitků hromada, no klasícky mám bylo spíláno, ze nemáme slevu pro důchodce a studenty. My za to bohužel nemůžem. Akorát nás vždycky rozesměje, když důchodce nejvíc nadává tak pak platí dvoutisícovkou :o)))))))) S Martinou jsme si dělali srandu s chlapů co si kupovali lístek jen pro sebe. Máme odhad na lidi a odhadnem s kým se dá a s kým ne a pak je fakt bžunda. Když si kupoval nějaký muž sám pro sebe lístek tak mi na něj: „á sám“ „my jsme taky samy“ „si tady můžete vybrat, jedna bezdětná, druhá z dítětem za půl hodiny nám přijďte říct, kterou berete jooo „ prostě samá hláška, jako vždy. Mnoho lidí mám už řeklo, že se jarmark co jarmark teší na tu naši veselou ukecanou partu na pokladně. Já jsem takovej utípnutej človíček, neumím se seznamovat a navazovat kontakty, ale jak se člověk obleče do kostýmu, dostává se okamžitě do jiné dimenze. To se nedá popsat, to se musí zažit, prostě dokážu více komunikovat s cizími lidmi, dělat si jen tak šoufky a ty lidi to berou… prostě totální pohoda…..
Nejmladší trhovkyně….
nejvíc jsme se řechtali, když na pokladnu přišel kluk a začal nesměle tahat občanku, že bydlí na zámku. My bychom ji ani nepotřebovali, Trhovce známe, průvodci vědí jak se hlásit…no a ten kluk vytáhl občanku a tam svítilo příjmení „Kadlec“ to jsme se fakt museli smát. Tak jsme mu řekli „ty voe a to nemůžeš říct, že jseš mladej Kadlec“ :o)))))) jeho tatínek je ředitel zámku. My jsme za ta léta nikdy jeho syna neviděli, až dnes a řechtali jsme se ještě druhý den tomu, že mladej Kadlec chce domů a tahá na to občanku :o)))))
Skřítek Blanka a její štěněcí neposeda Coudy.
Když nebyl sníh, tak alespoň jedna sněžná sova
Kdo zná situaci tak přesně pojmenoval, cože jsem to vyfotila :o)))))
Z téhle fotky sálá ta pohodááááá. Kobližkář Hynek a moje adoptivní sestřička Martina. Tohle všechno mě tam vždycky dobíjí baterky…..
Jarmark ke konci…. ač je světová krize znát ….nevyli takový kšefty, i tam kde byli vždy fronty tak nebyli, ale prase to bylo sežráno celé. Kdo chce olíznout kostičku…..
Martina jež byla od rána vyděšena tím , že její kamarád Rathauz pojmenoval svou dceru jménem Běla a ta kombinace jí děsila. Navíc jí zapomněli dát vědět , když se narodila a tak se vydala po společné domluvě s vévodovou gardou do Liberce na rajz. Druhý den přijela totálně vyřechtaná, no není nad to, když ze parta lidí s průměrným věkem 25 a víc rozhodne na zbytcích sněhu sáňkovat. A nehrál v tom roli alkohol, jen totální pohodáááá. A tak to má bejt.
Zbytek jel tentokrát do Lomnice neb ledovou chatu se mám vytápět nechtělo. Byli jsme fakt zmrzlí a tak jsme zvolili tuhle variantu. Po přijezdu do Lomnice jsme píchli auto jen k baráku a šli jsme na náměstí, kdy byli taky trhy a rozsvěcení stromku. Máme z toho vždycky kůlnu, jak se lidi dívají, v čem to jsme oblečený, a nám to nepřijde, neb je to náš druhý civil. Co jsme se už takhle navyváděli, V krámě, na benzíně…smáli jsme se tomu už mnohokrát. Béďova věta byla vystižná „co se jim nezdá, my za to nemůžem, že se neuměj slušně oblíknout :o))))“ a vo tom tohle všechno je…… :o)))))))))))))
0 komentářů:
Okomentovat