neděle 30. listopadu 2008

30.11.2008 Děda svátek..

Neděle, taťka má svátek, brácha co jsme ho nikdá neviděla a taky neuvidím má taky svátek…Mamča s babičkou přijeli až na oběd. My zatím s taťkou uvařili. Po obědě jsme dali kafčo. Mamča šla s Maruškou na procházku a já bojovat do kutlochu udělat zas kus práce. Dnes přinesl pan Horák, když Maruška spala zpět houpačku co měla Maruška půjčenou, na doma. Ale paní majitelka ji chtěla vyhodit, tak jsme si ji vzali. Marušky byla nadšená, hned hlásila. „Horák dal, Olinka dala (paní Horáková)“ nechápu to, přitom spala, když ji přinesl. je to prostě hlavička makovička. Ještě jsem zapomněla že od včera už začíná rozeznávat levou a pravou stranu. To jí učil děda. Pochopila to hodně rychle. V podvečer tu byla teta Maruška D. tak Maruška řádila. Tady si zas před spaním listuje v knížce. Miluje knížky.A tohle pyžamo s tučňáky.

sobota 29. listopadu 2008

29.11.2008 Pat a Mat

Dnes jsme si s Honzíkem K. hráli na Pata a Mata. Jak mám to šlo, to se nikdo nedoví :o)))))) Technika a materiál, byly prostě chvíli proti nám, ale my jsme je přeprali. Do toho se zvedla nálada nápadem. Původně měli být nad sebou , ale takhle je to efektnější a víc se tam vejde. Takže vám přestavuji můj budoucí koutek, z šerého vám budu referovat. Doplňovat blog. ločkovat, takovýhle pořádek (když přehlídnu prach z cihel) tam už nikdy nebude. PC stůl je záhadný koutek…..kde řádí nějaký šotek, co tam dělá hromady :o)))) No ještě že jsem toho mého skřítka odvezla dopoledne do Ohavče. Proháněla tam kocoura. S ní by nám to trvalo xxx krát déle. Vím jak dlouho jsem přemontovávala kohoutky , když mě u toho několikrát zhasla. Kolikrát jsem se s ní prala o šroubovák, když jsem vyndávala přepážku ze šuplíku, aby se mi tam vešel příborník. Takže výsledek dne…. visí 4 největší poličky a věšák v předsíni, můj zamilovanej kousek. Prkýnko hobloval Béďa starší, věšáčky koval Béďa mladší. Mí nejlepší přátelé. Můj rezervní „táta“ a můj adoptivní brácha. Znám je 10 let a jsou patentem na přátelství…..


Pak jsme odvezla Honzu do práce, stavila se s Tescu pro salám na roládu , stavila se u taťky dala si hrachovku k obědu a umotala roládu na neděli….a pak malého šlofíčka, páč mě bylo divně. Potom jsme jela pokračovat. něco jsem umyla, uklidila a pak jela do Ohavče pro Marušku. Vzala jsem sebou dřevotřískovou desku, na níž měli ze záhadných důvodů připíchnutý kruh na papíře, byla ohromná. No ten papír byl připíchnutém jehlama ze stříkaček. Mě nenapadlo, že budou až skrz, tak jsem si pěkně rozsápla pařátek. Maruška měla starosti že mám „bolístku“ a chtěla foukat.


Jelikož tam byla Maruška přes poledne a venku už byla zima, tak jsem jim přivezla na uspávání sedačku. Takhle si v ní vegetila při večerníčku. A kocour chudák po celým dnu už byl nervozní, Chtěl si užít tepla a byl pěkně prohnanej od Marušky. Dali jsme si večeři a mňamózní čerstveh štrúdl a jeli dom.

pátek 28. listopadu 2008

28.11.2008 Lampióny....

Dnes jsme byli plavat, Petr už měl 14 dní domluveno, že na nás počká po plavání před areálem. Než jsem se dostrojila, tak už byl v herně. Maruška ho poznala ale žádný velký ovace vítání nebylo, takhle s námi šel v půlce naší společné cesty po městě, kdy po 14 dnech se viděl asi na hodinu s Maruškou . Já bych jí ulíbala a tu hodinu bych ji nepustila z náručí. To růžové je Maruška to kostkované Petr.


Přibrzdili jsme u rybárny aby Maruška koukla na pipinky, chytrá holčička,na otázku co to je, řekla, že „maso“ ač to mělo peří, bylo to maso, ptáček visel za krk a hotovo :o)))))


Tohle je momentka, ale kandiduje trošku na fotoftípek…


Po cestě jsem Marušce potřebovala koupit lampion, kvůli rozsvěcení vánočního stromku. Petr byl ještě s náma, tak to slyšel, tak chtěl jít taky. Tak jsme se sešli ve 4h před kulturákem. Lampion jsme teda nekoupili, pán v papírnictví nám řekl že je budou děti dostávat. Tak jsme se sešli ve 4h před KD a nafasovali lampiony pro každého jeden. Marušce rezervní, protože chvílema mávala tak, že jsem to viděla tak, že jí shoří. No byla totálně nadšená, říkat „lampión“ uměla hned . Dali jsme si tam teplý čaj, šel pro něj Petr, ale ten byl…dokonalá chuť žádný čajíček a to byl na účet města. pak jsme šli na náměstí. Kde mluvil starosta a zpívaly děti úplně nádherně….Tohle mě totálně dostalo, koledy, Marušku za krkem, jeji lampion mě stále lítal kolem hlavy, byla šťastná. A starosta mluvil o Vánocích o tom udělat si čas na děti, hrát si s nimi, vidět jejich rozzářené oči. A já si přestavila Petra, že tohle je asi jeho jedinej stromeček, že bude sám, že si s Maruškou hrát nebude, neuvidí její nadšený oči, tak nějak mě to přišlo, že tohle by se nemělo stávat.. Může si za to sám, ale prostě by to tak být nemělo…..


Nerada se sem dávám tak často po sobě, ale připomíná mi to tu nádhernou atmosféru…


Marušce došla svíčka tak jsme ji zapálili ještě jeden lampion. Mezi novinky patří že Petr je bez práce, takže dle našeho státního systému mě několik měsíců nehrozí příjem vypočítaných alimentů. Tak jak vyžijem, to bude nášup. Myslela jsem, že to zaplatí sociálka a ta to pak bude vymáhat. Bohužel to tak nefunguje a člověk si tohle musí vymáhat sám…. až po několika měsících bez přijmů se to řeší. Petr si předběžně domluvil schůzku s Maruškou před Vánocemi, což je za necelý měsíc, já bych to tak dlouho nevydržela….Petr mě tvrdil, že mu ukradli telefon, takže domluva žádná…. Ani neví že máme byt, myslí si že jsme v Ohavči, jsem zásadní odpůrce lhaní, ale až by měl chlastací období, jako že žas přijde tak pokud by nám tam dělal bordel tak o byt přijdu. Takže čím déle bude vědět kde bydlíme tím líp. Vždyť schůzky na neutrální půdě jsou ideální, jen teď je trochu (moc) zima.


Tak svítí, dá Vánoc zbývá pár dní….


Šli jsme „pacovat“ do kutlochu. Jak jsme vyšli z náměstí tak byl v Ruské ulici vichr. Marušce upadl lampion. A lehce prohořel. Jenže Maruška ho chtěla, na druhé upadnutí zhasl. Tak jsem ho hodila pod kočárek a slyšela celou cestu „lampion , kde je“ Dala jsem jí ho až když jsme byli v teple a Maruška stále hlásila „lampion rozbitej, spravíme“ a já na ni koukám v lampionu znovu vsazená svíčka, která vypadla a byla zapadlá v tom lampionu. Na dvouletý prtě bych řekla dobrý. Tak jsem tu její šikovnou ručičku při dalším pokusu vyfotila.

Pak jsem zas koukala jak skloňuje, Seděla u špajzu a ten propálenéj lampion trhala na malinký kousky a u toho si brblala pod fousy dokola „lampion nebude“ jak už umí časy potvůrka :o))))) Po večerníčku jsme šli domů. Maruška ještě v posteli vykládala, že až „babika, doma bude, ukážu lampion“ Mamča s babičkou jsou totiž v Ohavči. A pořád se ptala, „kde je lampion“ tak jsme musela opakovat že v koši na malinký červený kousky, protože ho rozbila. :o) večer volal na pevnou linku bratránek Petr S. měla jsem šilenou radost, telefon na něj nemám, ale hlásil se o iniciály na Skype tak snad konečně budeme v spojení. A potvrdil osobně radostnou zprávu pro nás, že se stěhují z Německa do Domažlic. Tak je snad konečně někdy uvidím…

čtvrtek 27. listopadu 2008

27.11.2008 Boj o koryto....


Dopoledne jsme vyrazili s knedlíkem jež začal lehce zelenit na kačeny. Stavili jsme se v Penny pro šťávu a pak k rybníku. Tuhle hrázku z klád a větví miluju, ale s Maruškou se nedostanu do těch správných míst na focení, žbluňkla by tam za mnou.




kačeny měli vééliký hlad. V létě jim tam každý procházkou nosí zásoby a teď je každý zalezlý doma a zdroje potravy jsou pod ledem. jak nás dvě uviděli s pytlíkem tak se mohli servat, byl to boj o koryto :o)))) pěšky, letem,,,, honem k nám….. Maruška byla nadšená a jak čůňo neb chtěla být co nejblíž a kameny teď kloužou….


Nazpátek jsem chtěla jít k silnici, ne okolo hřiště neb je tam stejně mokro, ale to batole si usmyslelo, že se půjde houpat. jsem ji pozorovala jak daleko se odváží, když nebude maminka za ni. Ona došla až na hřiště a za jeho plůtek ani se neotočila , až tam jsme pak slyšela, volání „maminko, kde jsi“ mo hledejte odvážné batole, na fotce je :o))))


Vyplázla na mě jazyk, když se narodila a jsou jí 2 roky a ještě ho nezastčila :o)))


Po obědě dorazila Maruška s Otou. A já vyrazila směr město, dostali jsme echo, že se rozsvěcí ve 4 h vánoční stromeček, jenže si spletli dny má to být až zítra, tak jsem alespoň v kovomatu koupila poškozenou část. Pak jsme to vzali procházkou do kutlochu. kdybych Marušku vedla zpět, došla bych tam kdoví kdy a tak říkám, nějak to zvládnem spolu. Udělala jsem tedy m´‘n než polovinu věcí než bych udělala sama,ale zase byla bžunda kombinovaná se „sekec mazec“ když zašlapala šušenky do koberce a na 3 upozornění, že to nemá dělat neslyšela. A byla na holou štípla. Ona si totiž přicvrkla, řekla si, ale měla trochu mokré punčošky, tak jsem je sušila na radiátoru i se svým tričkem, neb při mytí nádobí podivně teče dřez, prostě se před dřezem dělá mokro samo od sebe aniž bych tam cmrndala, tak aby měla Maruška jít v čem domů, neb jsme tam skončili nečekaně a tudíž bez náhradních věcí. A Tak nemaje ještě odhad, jsem si tričko připekla a Maruščiny punčochy asi taky trochu….no, člověk na všechno přijde… Vyměnila jsem vadlou část u sprchy, Maruška mi u toho stále zhasínala, vzala si na to šroubovák, aby tam dosáhla. Opička. pak dobu lezla okolo opřených od skříně po čtyřech a zpívala si „zlatá bána, otežená….“ Domů jsme jeli po večerníčku.

středa 26. listopadu 2008

26.11.2008 Vůně sava....

Dopoledne jsem byla v Ohavči pro auto věcí, aby se přemisťování hýbalo. Chudák kocour měl mazlící absták , co tam všechno zapadlo sněhem, tak se tam už na zahradu každý víkend nejezdí. On vrněl tak, že se snad klepala celá stodola v základech. Takhle tam se mnou pobýval (teda pokud se mi jako většinu času nepletl pod nohama)


Auto jsme vyložila v kutlochu a šla na oběd. Pak hodit pidi šlofíka s Maruškou. Po obědě přijeli na kafčo mamčini známí s paní pracovala v Libošovicích a taky Barunka. Všichni jsme dali čaj nebo kafčo a zbytek Maruščinýho dortu. Pak Bára jela s Maruškou na procházku a já šla makat.


Jela jsem do bytu drbat koupelnu, zapomněla jsem si koupit rukavice a do těch jetých co tam byly se mi fakt lízt nechtělo. Tak jsem vydrbala koupenovej kout a dlaždičky těma nejhoršíma chemikáliema a drátěnkou jen aby to šlo. Tekla ze všeho černá voda, ale už je voňavá… no teda…..chlorovaná po savu jež přišlo ve finále, ale už se leskne ….teda alespoň co únava materiálu a moje bolavý ruce dovolili. A fotka… mě bylo divný. proč je celá baterie omotaná pytlíkem z Tesca, tak jsem ho sundala a ono tohle…..sakra to byla domácnost.. doufám, že se ten pidičudlík dá koupit, bo tam nechci mít při sprchování prst :o)))))

úterý 25. listopadu 2008

25.11.2008 Maruška má narozeniny...

Dnes jsem od rána na měkko , ale úplně totálně, dnes má moje zlatíčko rovné 2 roky. tenhle den se mi bude vybavovat hodinu po hodině do konce života. V kronice jsem, ho popsala do detajlu,a má hlava děravá ledacos zapomene ,a ale tohle né. Ten den je nejdůležitější v mém životě, den kdy jsem se stala doopravdy mámou, den od kterého se budu o ni bát do konce života aby se jí něco nestalo. Den kdy jsem poznala co je mateřská láska. Cítila jsem ji ještě před porodem, ale tak nějak jinak…když hodiny ukazovaly 10.50 a já poprvé viděla ten uzlíček mezi véčkem svých nohou zavalilo mě tolik lásky, že jsem si ji do té doby ani nedokázala představit. Myslela jsem si, že vím co je mateřská láska , ale co dokáže být doopravdy a jaká je si člověk asi vážně uvědomí až když vidí ten uzlíček, co mu vyrůstal pod srdcem. Až když to srdce drží v náručí….. Dnes jsem nepokračovala v ničem na kutlochu, chtěla jsem si ten velkej den své holčičky užít s ní, být ten den s ní. S tím jak buduju a zůstává u babiček a dědy tak si ji toliko neužiju, ale udělat to musím. Něž jsme vyrazili dala jsem ji ještě dáreček zabalený v papíře, neb moc ráda rozbaluje. Koupila jsem ji teplou zimní čepici neb ta ji v její výbavě, ač má věcí dost chyběla. celá nadšená opakovala, že to má od maminky. Na sáček se prolámala rychle ,a nadšeně vykřikla „čepicééééé“ a tak se ji ptám jaká, ona na ni mrkla a povídá ještě nadšeněji „úúšatáááá“ (Střih je stějný jako u slabé flaušovou, kterou má a miluje ji) A hned si ji nasazovala na kebulku. .Mamča šla k mudr a my s Maruškou vzali sáňky , že půjdeme jezdit , jenže Maruška pod kopcem prohlásila „sáňovat neci“ tak jsme šli k rybníku. Tuhle fotku dávám protože mě tahle scénka dostala. Ač člověk nechce nutí ho to si vzpomenout, jak by to bylo, kdyby bylo všechno tak jak má být.. tenhle táta byl na kluky děsně hodnej, pomáhal jim od rybníka, protože tam je to sráz, smáli se, povídali, mluvil krásně o mamince…..proč tohle nemůže být normální….


Tohle štěstí za to stojí, tohle je moje srdce…..tohle mi dává sílu…..díky díky díky, že tě mám. Ty moje nejzlatější Maruško. Tahle fotka focena 2 minutky před tím, než jsi se narodila (teda 2 roky zpět) takže fáze poslední velké dřiny :o))))))


Tahle je focená přesně v minutu , kdy se Maruška narodila. Nemějte mě za macechu,chtěla koukat na kačeny a hrcla sebou , tak jsem ji honem v té poloze párkrát cvakla, neb ty zasněžený kamínky tvořili tak super pozadí.



A tady spolu, jak se krásně tiskla , počkala na mě na sáňkách než jsem naštelovala samospoušť a pak se přitiskla, a řekla „mamimku, ráda“ pak jsem ji chytila já, Nejde slyšet objímat něco krásnějšího….

Odpoledne jsme vyrazili do kutlochu. Mamča chtěla vidět jak jsem tam pokročila v práci a jak to vypadá s těmi položenými koberci. Měla jsem tam načatou krabici s medovými burisony do mléka. Kupuju v trhu velkou krabici za 10kč. Tak jsem je tam den před tím zobala, jinak je dávám Marušce. Ona je tam objevila a hned „dáme“ tak jsem ji nasypala na misku s tím, že má dávat pozor , aby je nerozsypala. Mamča chtěla zamést z koberce hromádku vloček , které se mi tam rozsypaly, když jsem vyrovnávala potraviny z beden do špajzky den před tím,a v tom spěchu, že už je tolik hodin to nezametla. Tak jsme sháněly smetáček a lopatku. Bylo mě divný, že není tam kde jsem ho položila a to jsem tentokrát věděla jistě, kde jsem je měla. A Maruška v koupelně se smetáckem a lopatkou a zametala, protože udělala „bodel“ ona rozsypala ty burisony a tak si to po sobě beruška uklízela. To je tááákový zlatíčko. Jindy teda udělá „bodel“ ani se neotočí,ale tohle mě fakt dostalo. Tak jsem to tam zametla a nasypala tam nové. Den mi dost zkazila sousedka, sem to psát nechci jen doufám, že tohle není tam normální. Chudák Maruška se kvůli ní za dveřmi klepala. cestou domů, jsme se zastavili v Kauflandu a domů dorazili akorát na čas večeře. Chtěla jsem původně vzít dnes Marušku do bazénu, ale nakonec jsem to vzdala, při téhle zimně tam bývá skr prosklené stěny dost zima. Vyhřátá výřivka při plavaní je o něčem jiným.

Maruška a kocour

pondělí 24. listopadu 2008

24.11.2008 Budiž světlo a bylo světlo ...

Dnes jsem dopoledne vyrazila do kutlochu , původně jsem chtěla vézt auto věcí , ale bylo tak zamrzlé pod tou haldou sněhu , že jsem myla ráda, že jsem otevřela jedny dveře. Jela jsem tedy bez ničeho , akorát jsem se tam srazila s autem ČEZU akorát přivezli namontovat hodiny. Tak jsem konečně mohla rozsvítit, ale jen v předsíni , pak jsem dostala záchvat smíchu. Protože jsem si nikde jinde nemohla rozsvítit, zbylé 3 žárovky si ti, co vystěhovávali byt taky vzali. To aby vyžili do příští výplaty asi. Vždyť je to takových 30 korun ty tři žárovky :o))))) Vydrbala jsme tam podlahu v koupelně od malování, neb jsem tam konečně viděla a vytřela savem, páč to bylo také blééé :o)))) Pak jsem jela na oběd. Po obědě jsem naložila auto a jela do Kauflandu pro ty žárovky.


Fotka těžce dokumentační, ale přesně vystihuje den, už svítím, jen jsem si na to musela koupit nástroje :o)))) Do bytu jsem přivezla auto věcí, položila v koupelně koberec, protože dlažba je stará, zašlá a ledová a vyrovnala věci kam patří, povedla se mi většina co tam byla navežená. Dnes jsem tam poprvé mohla být do tmy, tak jsem toho udělala víc. Zítra si dám pauzu . Maruška má narozeniny budu totálně na měkko a chci si tu mou holčičku a její den zítra užít. Tak moc to letí….



Někdo ze vchodu vedle se taky stěhoval. Jsem tam teda drze zaparkovala, neb nebudu nosít krabice těžké až z ulice vedle. Stejnak se tam už prd dělo :o))))

neděle 23. listopadu 2008

23.11.2008 Oslava





Dnes jsme slavili Maruščiny druhé narozeniny. Ač je má až za 2 dny , byla neděle tak kvůli pracujícímu lidu . Dopoledne jsme byli v Tescu pro salámy na chlebíčky, jela jsem Maruškou a vzali jsme místo kočárku sáňky. Než jsme šli k obedu stihli jsme chvíli sáňkovat a já nafotila fotky s dortem,neb odpoledne až dorazí návštěvy už nebude čas. Když jsem odnesla dort. Maruška stále mlela „pejsek, dobrej, dáme“

Moc se mi líbí tahle fotka, ta svíčka a ta nenechavá ručička za ní…. Maruška se tak vrhla po dortu , že chytila to teplo od svíčky a pak se bála že pálí, ač se nespálila jen se moc přiblížila. Pak jsem ji na focení utáhla na bombony co byly na dortu. Než jsem dofotila , byl dort obraný . zůstaly jen fialové, o těch tvrdila, že jsou „pinavý“. Když se mi rozpadla dvojka, píchla jsme tam 2 klasické svíčky a Maruška byla nadšená že „pejsek svítí“ Nafotila jsme serii ale ne všechny jsou hezké. Tohle zimní světlo je na prd. S bleskem je to přesvícené , se ztlumeným tmavé a bez něho zrnité nebo mázlé, ale nějaké vyšly. Po obědě všichni přijeli Holíňáci, i teta Maruška s Otou, teta Maruška upekla Marušce druhý dort, byl opět nádherný.



Pak se šlo připít a Maruška okamžitě letěla pro svůj hrníček a chtěla připít taky. Pak chvíli koukala cože to děláme, trochu vyjukaně a pak jsme ji postavili na židli a začala s námi ‚ťukat.

Začerněmá osoba nechce být publikována.


Pak jsme ji povolili se pustit do panenky. Tak ji obírala prstíkem a stále mlela „panenka dobrá“ :o))) Lízala a lízala. Ve shonu jsem nestihla uvolnit místo v kameře, tak jsem neměla na co točit. Ale na poslední 4 minuty jsem na kousek nacpala tuhle super akci. Pak si stoupla ještě na židli, nadzvedla sukýnku a začala zpívat „maličká su husy pasůůů“ umí ji celou :o)))

Doslala krásné dárečky a nějaké korunky , které ji nechám na plavaní a přidám to na další kurz plavání. Voda je Maruščina vášeň. Miluje ji, celý týden se ptá „plavat, do bazénu „

Já jí koupila veliký plastový auto (bagr) s kostičkami. Sice už použité , ale to přece nevadí. Hlavně že byla nadšená . Zabalila jsme ji ho, aby si užila rozbalování. A to si teda užila , trhala papír po kostičkách tak 10 na 10cm dávala ho strejdovi Pepíkovi a říkala „dědovi dej“

Všichni jsme si to moc užili , Maruška byla totálně nadšená. Jen mě mrzí byla jsem na WC a vylezla jsem a Maruška držela krásný barevný hrníček s pajďulákem, co dostala od Holíňáků. Ona je na vše opatrná, ale já stihla říct jen pozor neupusť ho a natahovala jsme ruku. Jenže Maruška jevila známky únavy veliké a najednou v mžiku „křáp“ a nádherný hrníček byl rozbitý. Měla ho mít na snídaně. Fakt jsem ho obrečela, i když je to jen hrníček, ale já byla na měkko, nestihla ho ani trochu užít… no když už.. mohly by mám ty střepy přinést štěstí….


Maruška jak byla unavená, tak se najednou probrala a tahala bagr za lžíci po celém bytě a vykládla a nakládla kostky. Tak jsem ji ještě chvíli nechala. Pak koukám ona na posteli na krku můj foták a povídá mi: „Maminko, fotím, naučíš? „ A v čích vyloženě tu otázku. a koukala stále foťáku oko měla na objektivu a povídala „umím“ pak se ji ho povedlo 2 krát po sobě zapnout, což konstatovala slovy „naučim“ tak jsem jí ho radši zabavila, než mi strhne zoom. Kdyby ji upad, bylo by to na měkkou postel, ale zapínání se jí nějak dařilo :o))) A jelikož ručičky byli všude, tak aby nestrhla vyjíždějící zoom. Tahle fotka je focená otočením foťáku proti ní, jak ho měla na krku. Kuliferda no…..Táta poslal Marušce přání po SMSce a pusu.


Další fotky aneb momentky na několik způsobů jsou TADY

sobota 22. listopadu 2008

22.11.2008 První sáňkování

Letošní první sníh. Maruška byla nadšená, Poprvé v něm mohla běhat. Já okamžitě vzala sáňky a šla nafotit fotky na PFky . Tady na té se mi líbí ten úchop :o))) Jinak na každé se série je něco. Při focení nás přepadlo veliké sněžení, trvalo chvíli, ale byl to mazec ani jsme nestihli se nikam schovat tak mám pro mě super fotky, kde je Maruška navíc obalená vrstvičkou sněhu.



Třeba tahle momentka kdy lovila sníh jazykem :o))) na některých jsou bohužel kazy, sníh se nalepil na objektiv,ale kouzlo okamžiku pro mě na nich je…..


Tady jedna ledová růže… vyjadřuje hodně mých pocitů….

Šli jsme do města , potřebovali jsme tam pár maličkostí. Zasněžená pumpa na dětském hřišti u kostela …

Domů jsme přišli v 11.15 tak jsme stihli ještě na chvilku před obědem na kopečku naproti paneláku si zasáňkovat. Maruška saňkovala poprvé a byla totálně nadšená. Tady mě ukazuje „maminko sedni taky „ sama se nebála je to pidi kopeček, nevím zda mě chtěla jako společnost , nebo zátěž , neb se mnou dojela vždy dál :o))))) Byla to chvíle v tom letu se stěhováním, ale byla totálně šťastná a pro tyhle chvíle dokážu všechno.


Po obědě pro mě přijel strejda a zahrál si na Pata s Matem a opravil mě za svitu baterky záchod, teklo to tam kde nemělo a on hlavou zkušenou věděl, kde co chybí a jak velký těsnění koupit. Já bych nad tím na štaflích s baterkou v zubech abych měla volné ruce dumala týden. Tak jsme zajeli pro těsnění a do Kauflandu , pak zamontovat. Pak šla mamča s Maruškou k paní Bezdíčkové na návštěvu , já si dala rychlou kávu a pak se pustila do pečení dortu a hňácání kytiček . A tady je moje podvečerní dílo……



TADY více sněhuláků a úhlů pohledu na moje zpackané veledílo

pátek 21. listopadu 2008

21.11.2008 ten náš stát.....

Dnes na plavču byly na výběr fotky, co chce kdo na CD, tentokrát to focení nějak odflákl. nebylo to o tom, že se to nedá pod tou vodou ovlivnit ale o to, že za konečnou dobrou verzi nepovažuju fotku kde mám půl hlavy nad vodou. Použitelná byla jen tahle a kvůli té jedné nebudu dávat za CD 150kč, a ještě společný ale ty nad hladinou si můžu nafotit taky. Tak jsem si ji ofotila aspoň s papíru.


cestou domů hraní s fotákem, jako by tady byl ještě podzim…… Z plavča jsem šla na soud, zajistit exzekuci na Petrův plat, z výplaty mu to na alimenty nedá tak aby mě přednostně posílali z toho co mu exsekucí strhávají alimenty. Exekuce na alimenty totiž přednostní je. Jenže tam jsem se dozvěděla šilenosti. Myslela jsem, že když nebude platit, tak to dostanu od sociálky a ta to pak po něm bude vymáhat. Jenže bohužel. Musím ho „nahánět“ sama , Jakmile přestane pracovat, a nebude mít výplatu, tak mě nebude chodit nic. A z čeho budu platit pak nájem a z čeho budeme živi to nevím. Až po několika měsíčním neplacení alimentů mi sociálka přizná nějaké dávky. Takže mě z tohohle šla hlava kolem celý den :O(((( je to podivně udělané v tomhle státě. Ženská která se za celý den nezastaví aby ještě lítala kolem shánění dávek na které má nárok a z kterých živí rodinu. Ty trny jsou dost výstižné…


Odpoledne jsem se ještě zastavila v kobercích a vzala tam zbytek koberce do koupelny, jež vyšel nejlevněji. Zbytek toho huňáče vyšel levněji než nejlevnější z metráže. A koupelna je opravdu studená, pod nohy to chce ťapkalo. Abych v noci naboso neskákala zimou metr nad zem. Takhle tam bude za pár kaček útulněji a hlavně tepleji. Pak jsme tam vyložila naložené auto, na rovnání už nebylo světlo, elektrika stále ještě nejde. Ale tady dokumentace, přivezla jsme tam první kytku a kytky znamenají domov… Tuhle jsme měla na balkoně každý rok růžovou, letos jsem vzala oranž a oproti růžové, která kvetla jak blázen tahle má první 3 kvítky, Tak si ji holt užiju teď no. Pokvete na okýnku.


Tahle na památku, jaká byla atmosféra než jsme tam začali pořádně bydlet. takovýhle světlo jde z ulice. Nemusím mít zataženo, tohle světlo, jež maluje všechno do zlata prostě můžu. Takhle tiché a klidné budou naše večery….


Tohle mlíčko nemělo brčko, tak jsme čekali až nějaké někde vybude ale nestihli jsme to, Maruška si to v místě pro brčko v nestřeženém okamžiku načala lžící. Tak jsem udělala větší díru a upravila jediné silné brčko. Je to prostě koumák. A pro tyhle modrý oči, udělám všechno :o))))