25.1.2009 Padesátiny

Dnes byla neděle zcela nedělní, dopoledne jsem ještě napsala tetě gratulaci do našeho přání, kde bylo prd místa, ale vybrala ho Maruška (bylo s pejskama) a zabalila jsem dárky za mamču a za mě. Za nás dvě dostala kalendář,(Maruška vybírala papír, vybrala s Rumcajsem a Mankou ) holt to jsou kulatiny, tak u kdyby člověk „nežral“ musí se něco malého. Já nevěděla že se jede už na oběd, a tak jsem dávala nabíjet baterky až ráno. Jelikož jsem potřebovala , aby něco vydržely, tak jsme je nemohla vytáhnout v půlce. Tak jsme jeli do Holína a já se po obědě pro baterky otočila, jako naschvál mi ráno akorát jedny došly, takže jsem měla nabitý jen jedny, navíc mě z té sady akorát, klekla jedna baterka, takže čtvrtá do sady byla nahrazená alkalickou, takže prd výdž, když neměla stejné napětí. Takže jako naschvál klekly za chvíli, pak jsme dojela, pro ty nabitý (nový, páč mě za 14 dní odešlo 6 baterek ze starých sad) takže ty taky neměli po prvním nabití plnou kapacitu, tak jsem zase čekala, na baterky. Ty se nenabili ani do mého odjezdu do Pši, kam jsem vezla Maminku tety. No chápete to? Nabíječka normálně nabíjí 2 hodiny a chlup , tentokrát jí to trvalo 3 a půl hodiny. Takže jsem odjela bez fotáku. Na trase úplně pohádkový scenérie. Krajina zabalená mlhovým oparem , siluety stromů, křížku na kopečku , nad mím růžovočervený nebe od západu slunce. A já bez fotáku. Ať jde o slávu , i o přírodu, technika byla proto mě dneska. Na oslavě bylo príma, krásně jsme se všichni sešli, dobře jsme se měli. No před 10 lety jsme teda víc zpívali, ale nebyla mjůzik letos zajištěna. Ale hlavně jde o to se sejít. Maruška tam měla dvě kamarádky z rodiny, Elišku a Lucinku a holky řádily jak torpéda. Div nezbořily barák. Honily se tancovaly, Maruška byla nadšená, furt se všechny smály a hihňaly. No super. Eliška taky ještě neumi R tak zpívaly a dělali „zlatá bána…“ no byla to podívaná. Já po příjezdu ze Pši,měla nabité baterky, tak mě to zas dalo na pár fotek. Myslela jsem , že Maruška usne jak špalek, to teda usnula, po půl flašce mlíka, ale je tak nabitá zážitky, že ze spaní volá něco dětech a pláče ne ní jí rozumět. Ještě jsem zapomněla napsat. že při přípitku Maruška začala skoro brečet, protože neměla ve skleničce pití a neměla si čím ťukat. Jakmile ji dostala, tak to byl hlavní ťukač a u každého ťuknutí volala : „na zdaví“

Teta mezi dárky dostala vlasního kocoura :o)))) hehe ale vypadá to tak

uš

Takhle to je, když děti při focení řvou „sýýýýr“ jsme bylo rádi, že jsou aspoň na jedné :o))))

Beruška si hraje s beruškama....