4.1.2009 Duch

Je neděle a já za ranního mrazu vybíhám ven a vyhrabávám auto ze sněhu, zkřehlýma rukama lovím v kufru lano. Okolo 9h přijíždí tahoun a táhneme auto do servisu. Pán co to dělá doma, jako naschvál má hever venku, kde po bahnitých Vánocích a max. třídenním sněhu , jež byl okolo 25.listopadu, díky projekte a tentokrát i paměti, neb si pamatuju, že na Maruščiny druhé narozeniny jsme sáňkovali. Tak teď jako na potvoru napadly závěje a hlásí veliké mrazy. No ale prý to nějak pán udělá. Okolo 10h odjížděli všichni do kostela a já jsem se svezla s mini na křižovatku před Vrcha a šla jsem do bytu vymést sníh a setřít chodbu a pokusit se vysvětlit sousedce, že pokud bude takhle padat, tak tu prostě nemůžu v cuku letu být a vyhrnovat. Maruška není ještě v kondici a vléct ji hodinovou procházkou tam a zas zpět se bojím, že by odnesla na nedozoceleném zdraví. Za tepla je to něco přes půl hodiny , ale za těhlech závějí ta cesta hodinu dá. Tak jsem vytřela a vymetla sníh a vydala se pěšky domů, přes ty závěje jsem se kopala víc jak hodinu, přišla jsem zmrzlá jak rampouch. Odpoledne jsme něco pofackovali a posledním večerním autobusem jsme se s Alčou vydali směr přátelské posezení , jež se nám zase pár let nepodaří, neb letenky jsou prostě moc drahý a hned tak lépe nebude. Na fotce ukazuju normální koutek na stromeček :o)))) takhle normální jsem už 10let a moc mě to baví, jen mám v bytě málo místa, takže si na dělo v koutku obýváku ještě chvíli počkám. Po příjezdu jsme vyrazili ve třech k mladýmu B. na barák, neb si chtěla Alenka odvézt do USA nějaké jeho kované přívěšky. Procházka noční Lomnicí pokrytou vrstvou stále padajícího prašanu byla úžasná. I když škoda že byl prašan, taková koulovačka by nebyla k zahození. :o))) Roubenky pod sněhovou čepicí, no bájo…..

Večer byl pohodový a noc šílená. Nebudu líčit proč, velké boje mého já, s mým vlastním já mě dovedly opět k poněkud slané noci. Spala jsem sotva hodinu v pokojíku u Martiny. O téhle budově za ta léta víme, že tam občas tak trochu straší duchové lidí, co tam umučili za druhé světové války. Nikdy jsme to tak nějak nevnímala, se setkání s duchy mám pár zkušeností, chtěla jsem je popsat v kronice, ale zatím jsem vám to jen slibovala. Vím že jsem myslím jen popsala jak mě můj děda zachránil před tím, aby na ně z ořechu spadla ohromná větev. Důkazů o tom, že to nebyla shoda náhod, je až až.. tolik zvláštních věcí se tehdy sešlo…. No a dnes v noci mě tam otravoval jeden duch, byl to starej chlap, oblečeném v orvaných hadrech a fakt prudil. Věděla jsem že jsem vzhůru, ignorovala jsem ho a stejnak nedal pokoj. nevím v noci jsme se ho prostě nebála, ale ráno jsem byla jak vyoraná myš a byla jsem z toho dost vykolejená a spíš naštvaná na to, že mě nenechal vyspat. Nedokážu to vysvětlit, proč, ale možná jsem se nebála proto, že jsem věděla, že to v tomhle baráku můžu čekat, a bylo mě strašně zle a ubrečeně a v podvědomí jsme cítila, že právě tohle ho přitahuje a proto mi nechtěl dát pokoj. Byla to strašně zvláštní noc, kdyby mi to někdo den předem řekl a k tomu ještě, to, že se ho snad ani nebudu bát, nevěřím mu. Docela bych brala vysvětlení, jestli je to v rozpoložení psychiky , nebo čeho. :o(((((((((