8.2.2009 Oslava

Dnes je neděle a u nás se bude odpoledne slavit. Každý dělal něco. Maruška si hrála s prababičkou a já jsme bojovala se signálem na internet , ale povedlo se. Konečně jsem nainstalovala certifikáty a poplatila složenky, to s Maruškou skákající po klávesnici nejde. Pak jsme poobědvali úžasnej segerin já ho tak miluju. Po obědě jsme na minutku hodili šlofíka a pak uplácali chlebíčky. Než přijeli, tak jsme se vyfotili, když koukám na fotky , tak mě přijde zvláštní, že tohle úžasný prtě je moje. Že já jsem jeho máma. Maminka , jak říká Maruška je to jedno z nejúžasnějších slov, co jsem od ní slyšela. Jak může mít takovej kudrnatej andílek za mámu takovýho bubáka.

Už si bobek vybírá. Zkoušely jsme kalhoty, vybrala si sukni, takovou koženkovo písmenkovou, koupila jsem jí v hrabáku za 10kč. Pak si zas vymyslela, že se buse svlíkat. řekli jsme jí, že přijede strejda Pepík a že se bude smát, že je planda a tak se honem letěla oblíknout. Miluje ho moc. Nikdo si nechtěl ťukat víc než Maruška, stále chodila se štamprdlí, to byla spotřeba džusu, ta by upila Čurdu (neznámější český alkoholik, poznala jsem ho osobně a fakt je na co vzpomínat, to jsme se nasmáli)

Maruška vyhlíží tetu Marii už šlape z kopečka. Všechny nás má nejradši pěkně na hromádce. Ptá se často i po tetě Heleně a Boženě , má je tak zafixovaný, až jsou tak daleko. A ještě vede Jani(č)ka, škoda , že to nemají blíž.

Strašidlo potřetí, ale tohle vám musím ukázat tady jsou totiž všechny, pak je rozdělili do třech váz, aby udělaly parádu po celém bytě. Dala mi je teta Marie, abych prý dostala jednou opravdovou kytku. Já jí teda dostala už leckdy, ale na pugetu růží prostě něco je. Ještě nadělaly parádu v kostele, tak byly aspoň využitý. Ta kytka je nádherná, jak tak o tom přemýšlím, nikdy jsem jim nepřikládala zvláštní význam, ale něco na nich prostě je, dostat takovejhle pugét , to prostě něco znamená. Lásku co jsem nikdy nepoznala. U Petra to bylo spíš o naději, že když ho vytáhnu z takovejhle podmínek , že za to bude vděčném. Dyť měl jen dvě místnosti na půdě, bez elektriky, bez topení, bez vody…když nechtěl tak nechtěl, vrátil se, odkud vzešel…. Když za to byl v začátku ještě chvíli vděčnej, než se otrkal a začalo mu to připadat normální a nabyl pocitu, že mu to nikdo nemůže vzít…. tak jsem ho měla víc než ráda,ale nikdy jsme ho nemilovala. Touha po miminku byla vééliká a taky jsem si myslela, že když bude mít pro co žít tuplem si toho bude vážit. Nikdy mě nenapadlo, že to dopadne až tak špatně. Bohužel si nevážil ničeho a vracel se stále hlouběji do svých alkoholem zajetých kolejí. Když si náhodou vzpomněl, že něco mám, třeba 3 dny po mých 30tinách, tak zamlel něco pod fousy, zdaleka ne od srdce. Ale když měl narozeniny on plánoval pozvat přátele , a šampíčko a jídlo plánoval….a když mě chtěl k svátku nebo narozeninám jakoby přát, tak vyndal kytku , co už jsem od někoho dostala z vázy, aby nešel s prázdnýma rukama…. S prázdnýma, by mohl přijít, kdyby to bylo upřímně a z lásky, ale tohle bufetění , vyjadřuje hodně z jeho povahy. A tak jsem se nějak rozepsala, ale prostě bych chtěla zažít co je láska, opravdová láska, když je jeden bez druhého jenom půlka….

Maruška utahala snad všechny z návštěvy, byla jak drak, nalívala se džusem, tančila, po všech skákala, pusu nezavřela, zpívala , povídala básničky. Díky ní bylo fakt veselo. Je to naše největší štěstí…….