119.3.2009 Couračka městem

Dopoledne jsme byli doma , udělali jsme co bylo potřeba. Po týdnu jsme setřela chodku páč už to byl humáč. ještě jsem tam ani nebydlela , když mě „paní“ naproti mně pomlouvala kde mohla, že to, že tam jsem a nestírám. Doneslo se mi to úplně z neskutečných končin. Od té doby co tam jsem jsem stírala chodbu obden. Jelikož my projdeme tak dvakrát za den a u ní se dveře netrhnou, tak jsem zkoušela, zda teda když umí tak pomlouvat , jestli umí taky stírat, po týdnu jsem to vzala a ten neskutečnej bordel šla setřít. Maruška trůnila na nočníku , byla jsem v půlce, když se na chodbě objevila s bosýma nohama a holým zadkem :o))) říkám jí, ať si vezme bikiny a bačkůrky s tím že jsem počítala s tím, že než si to tam oblíkne, tak já budu mít hotovo.. byla hodně rychlá, dorazila během chvilky v perfektně nazutých šněrovacích botech a bez spoďárů a s balonkama. A dělala na schodech šílený šaškárny. během minutky jsme měla hotovo a začupla ji zpět do bytu, kde je o pár stupňů víc. Ale pro ten foťák jsme prostě musela :o))))))

Po obědě chvíli schrupla a dorazila na skok Bára. Tak jsme byly obě rády, Maruška div nevypadla ze dveří jak se těšila než dojde od auta.

Potom jsme se vydali směr sídliště. Kočárek byl naloženém vším možným a Maruška šla pěšky. Před odchodem měla děsnou kůlnu s tím věšet se na trubku od plynu , na to prtě bytelná dost, tahle by unesla i mě. No opice.

Poprvé svítilo sluníčko a tenhle ksichtík prostě miluju …..

Šli jsme pomalu procházkou , dneska po nábřeží , protože jsme hledali jeden podnik. Na podrobnosti dojde později ;O)

Když bylo tak krásné světlo , lovila jsem portréty, tenhle jsem dát nechtěla,ale pak mě s ním napadl důležitý komentář… že ten čas těch pidilidiček, kdy člověk utírá zadečky a usoplený nosy je úplně úžasnej. tady si Maruška kejchla těsně před zmáčknutím spouště.

Takhle úžasný sluníčko bylo, a během chvilky to tohohle sluníčka začalo sněžit. trvalo to chvilku a bylo to neskutečný. Sluníčko a vločky…..To by se to fotili vločky , ale nebyly krásný byly to takový ty přemrzlý a hrudkovatý.

Maruščina mánie, chodit po všech obrubnících. Teda jako po kladině, tohle se zrovna na mě otočila a skočila na mě.

Stavili jsme se na hřišti u brány co ho předělali na větší tak tam není takřka nic pro menší děti klouzačka převysoká že jí tam ani nemůžu pořádně vysadit a když se to povede musím ji držet neb je hodně prudká. Kolotoč postmoderní malé dítě se nemá kde držet. Z houpačky nemaje protějšku by taky spadla.

Tak aspoň pár otáček na kolotoči . Dnes jsme se mohli courat protože jsme kvůli plavču spali u našich, cesta mám trvala skoro 3 hodiny a dorazili jsme akorát na večerníčka. Řádně vymrzlý a vyvětraný.