sobota 11. dubna 2009

11.4.2009 Sluníčkovej den


Dopoledne jsme vysoušeli a vysoušeli, diky sušení koupelny teplota v bytě stoupla na 24 stupňů. Tak tu Maruška lítala nahatá a nechtěla se oblíknout. Ač jsem zajíce od Jindy postavila až na televizi, před kterouže i stolek, aby udělal parádu aspoň na Velikonoce, než bude sťat, tak Maruška vymyslela systém vrstvení a podpěr a toho po čem se dá lézt, že najednou koukám, že ho chová a pusinkuje se slovy „můj zajíček,od strejdy“ Taky první věta ráno byla „zajíček, véélikej , moc dobej bude, sníme „ Tak jsem jí chtěla vyfotit jak ho tak krásně objímala. A Maruška na mě „nechci fotit , nahatá sem, obleču se“ No tím mě dostala , dáma jedna. Ona snad už pobírá i rozum :o))))

Tohle musím napsat, páč mi to nedá. Jindra mě dneska svým činem dojmul až ke zmoklejm očím. A jedna spřízněná dušička,mi na tohle řekla.. kopíruju „prostě jsi předtím měla smůla na blba a sobce a teď jen zíráš, jak to má být správně“ A to vystihuje nejen to, ale příběh počínající se prvním jarním dnem. O tom to asi vážně je….



Dnes jsem poprvý zkoušela ruční ostření a povedlo se mi černý pozadí, venku za bílého dne. Lucka na FFF tenkrát vysvětlovala, co je třeba a jak, ale já to úplně všechno zapoměla . Teda naučila jsem se tam mraky věcí, ale tohle si fááákt nepamatuju.


Po obědě jsme vyrazili do Ohavče, byla tam jen babička, Marušce jsem vytáhla náklaďáka přezula jí do sandálek, páč byla fakt teplo. No a Maruška si k tomu natáhla babičinu čepici a přitom tvrdila „zima je“ :o))))



Z těhlech třech momentek jsem fakt nemohla vybrat tu nejlepší. Na téhle poslední má super výraz, ale chvíli před tím na tý trubce seděla a povídala „mám kolo“ :o))))))))))))))))


Byli jsme natrhat narcisky v zahrádce, Maruška mi pomáhala, letěla za mnou a jak je tam hluboká orba ještě okolo, tak chuděra kručela, že ji to nejde, že za mnou nemůže, tak jsem jí šla pomoct. Pak jsme spolu hnojili jahody a Maruška už hlásila „moooc dobý budou“


A jelikož dneska bylo tak nádherně, tak jsem konečně prohnala foťák. Tuhle si zvětšete (kdo neví tak klikem na obrázek) že už mě projekt asi trochu proslavil, či co , že mě panáčkuje i mravenec :o))))))



Jak jsem tak lovila kytičky a štelovala clony, časy a kompozice, a ostřila. Tak mě Maruška skočila na záda se slovy „skočila na maminku“ tak jsem otočila foťák proti nám. ve třech pokusech ze sedmi jsem se trefila. Tak jsme konečně zas jednou na nějaké fotce spolu.


Nebe se zdá teď modřejší, tráva úžasně voněla, svěže jarně… prostě jaro je tady i když teplejší než kdy jindy.



Miluju vůni fialek v trávě.



Nevím proč, tahle fotka ve mně evokuje včerejšek.. myslím ten vzdálený. Zapadlý suchý list z plačtivého podzima….



Mešík

A tohle jsou snad zítřky, modrý nebe a dny v rozpuku….


Světlo….


Tajemný než rozpůčí…


A jeden dokumentační babiččin beránek. Marušku jsem věčně sundávala se židle a u toho mlela „dobej bude, ochutnám“ Pořád mu říkala „oveka“ no a skoro měl na hřbetě otisky Maruščiných čelistí. Koukala jsme ji do pusiny . Už má prořízlé poslední 4 stoličky, najednou. Super dítko, opět jsme o nich ani nevěděli že rostou.

4 komentářů:

Unknown řekl(a)...

super fotky. jsi moooc šikovná.

Jeje řekl(a)...

Krasne kyti! : ) a namatkou jsem cetla i dneska :) takze Jindra ma recht, proste ted je to jak to ma byt "NORMALNE" !! Uzivej si ! :)

Anonymní řekl(a)...

ve focení jsi pořád lepší a lepší

Dadouch řekl(a)...

Kytičky jsou dokonalé ;o) a Maruška v čepici mě dostala, ta nikdy nezklame a vždy mi zvedne náladu ;o)