Dopoledne jsme byli s Maruškou plavčit , po třech týdnech, neb na naše pátky připadl svátek, tak se neplavalo. Po plavču jsem dala Marušku k našim a šla dobalit věci na víkend, vzhledem k pomoci mamče jsem to nestihla ve čtvrtek odpoledne a v naší jediný místnosti pak nechcí v noci Marušce svítit a štrachat. Tak jsem to doladila ráno a ještě jsem stihla krátký kafčo s Jindrou, protože víkend bude dlouhej a já bych ho nejradši přibalila do kufru :o)) Tohle balení je na nákladák, s mějma ukuckanejma průduškama nejteplejší mikina, tepláky i spacák , aby se mi to zas nerozjelo.. Jo kde jsou noci mezi slimákama pod hvězdičkami :o))) ze spení na zemi už mě berou kyčle,ale přežila bych to, jen kdyby to stálo za to :o)) a ty průdušky snad už s létem dají pokoj na chvíli, než zas bude zima.
Fotka nic moc,ale dokumentace , neb naše starý panelákový okna už vidím naposled. Z fondu oprav budou dávat v pondělí nový. Jen co se Maruška vyspala tak jsme vyrazili, stavil se i strejda, protože bylo na převoz takovejch věcí, že jsme to neměla šanci pobrat. Kvůli oknům se stěhovala do Ohavče i babička. Tady jsem vynášela nočník z auta a Maruška chtěla čurat na kopečku….
jen jsem je odvezla, vlítla jsem jen domů se přestrojit do maskáčů a jela jsme směr Lomnice, pro mladého Béďu mýho bráchu, kterýho jsem adoptovala už před 10lety a Kubu. Brácha se svojí holkou právě dopekli roládu a řízky a přes všechnu chudobu a že se v tom plácaj taky tak , bylo maso k večeři pro všechny :o))) No tady bonz blok se seznamem toho co vzít, ale řízky a roláda tam jsou největším písmem :o))))))))
Chvilku jim to trvalo , protože museli dobalit zboží a Kuba přepaloval modrou skalici pro první pomoc pro koníky , kdyby se v bitvě něco stalo. Tak byl trošku přifetovanej,ale na dálnici jsme ho vyvětrali. Dálniční známka měla prazvláštní osud , na to budem ještě za pár let vzpomínat :o))) Po cestě byla kůlna, Se zastávkou kousek před Frýdlantem , to kafe je močopudný a tak odpočívadlo v sepertinách bylo naše. O kus dál se pásly krávy a brácha hned vzpomínal, jaký má trenýrky, že bychom uděli „toro, toro“ a já bych to točila :o))) vínová mu přišla nedostačující, tak to vzdal . Prostě klasika nahrávání hlášek a slovíček a výbuchy smíchu, nějak jsem přišla na to, že to zas umím. Petr tak nějak vždycky pochopil význam slova úplně obráceně než ostatní, 9 lidí hlášku chápalo dobře, jen on ne a průšvih byl hned, mažu gumuju, tohle je za máma a já si zas užívám slovíčkaření a narážky, a komentáře a po nich záchvaty smíchu.. prostě pohoda je zpátky a já jí už nedám….Čím je líp, tím víc si všeho vážím a zároveň přestávám chápat sama sebe, jak jsem dokázala takhle žít.
Třeba tady, benzína, jmého vesnice si nepamatuju za 10 let co tudy jezdím, ale že pár set metrů před mí došla Votmarovi nafta a my ho k týhle benzínce táhli, to si pamatuju dodnes a každej z naší bandy :o))) No a brácha zapomněl žvejkačky , tak se tam zastavilo. Hned hlášení „ hele procha k pronajmutí „ „tak si jí pronajmem“ „hurá je našééééé“ Normálně bez keců a hlášek udělat cokoliv v týhle bandě je poměrně nereálný a to je dobře, sranda musí bejt :o)
Do Frýdlantu jsme dorazili v podvečer. Táta se ségrou už měli postavenej stan a v něm zaparkovaného Trabanta což leckomu přišlo divný, mám ne :o))) a víme proč tam byl, prostě zkušenosti …. Brácha rozkrájel na bedně svoji super řízky a roládu a moc se mám omlouval, že zapomněl na vajíčko :o))) Z chleba se nakrájely zouváky a všichni povečeřeli.. všechno je všech a tak to krásně funguje. jeden přiveze to a druhej to prostě se podělíme a tak to má bejt.
Do noci jsme seděli u ohně a klábosili, bylo nám parádně…. ve stanu svítila celou noc petrolejka, kdyby někdo potřeboval ven, přece jen nás tam v jednom stanu spalo 5 tak abychom v noci o sebe nekobrtali….
0 komentářů:
Okomentovat