16.6.2009 ...okradená máma...

Ráno jsme procházkou vyrazili směr sídliště, já byla na půl 12 objednaná k zubaři. No dýl jak 15 minut jsme tam nestrávila , mám tam asi kilovou plombu místo půlky zubu o který jsme díky němu přišla. Teď jsem ráda, že za zuby neplatím ani korunu, ale když to vidím říkám achjo….

Dnes u našich potáhli panelák tou bílou záclonou, dělala jsme si srandu, že nás nevyhlíželi, z okna není vidět nikam :o))) no ale žádná krása to nejni, tak dávám moji fialku, od stěhování jich mám kvanta u mamči a jak se jim tam krásně daří.

Já přišla od zubaře už před 12, tak jsme pak hromadně zalehli, Mamča byla nějak hodně vyčerpaná v obou směrech. Tak jsme poslali dědu s Maruškou do města na zmrzlinu a my něco podělali společnýma silama a pak u kafča povídali o všem možným a pak zas dělaly. Maruška s dědou dorazili až po bouřce, schovali se u Jitky v krámě , prý je tam pěně bavila. Filozofovala a všichni se divili jak v 2,5 letech nádherně mluví. Jo brepta to je. Samozřejmě že přišli z města zmáchaný.Maruška vůbec lítala v sandálech v kalužích , děda jí neuhlídal a Maruška zmáchaná hned hlásila, že se to nesmí, že jen v gumákách . No hlavně že to věděla :o))))) Na fotce její neposedná ručka lovící v šuplíku.

Cestou dom jsme se stavili v Kauflandu pro balík mlíka, neb doma zásoby na nule. Dostala jsem děsnou chuť na kus marcipánu, tak jsem Marušce koupila tuhle kočičku za 13, korun a vybavila si příběh, jak Petr nakázal prodavačce za pultem, jež byla jeho sousedka,a by Marušce tohle zvířátko koupil, po tom co mu řekla, že se jí líbí. Byla jsem z toho tak nějak v šoku, ale ne moc, neb už jsem si na tohle zvykla, ale k tomu chci pásnout dnešní příběh, jež mě nešokoval, neb jsem si tak nějak u Petra na kradení peněz zvykla, co se týče domácnosti, ale dech mi to vyrazilo. Přišel s tím táta a mě to potvrdila přímo paní Pristandová, potkala jsme jí u Kauflandu dnes.. Ona byla Petrovi druhou mámou, po tom co jim ta jejich umřela , někdy okolo roku 92 pokud se pamatuju a o to víc mu ještě pomáhala , když mu umřel táta. Zůstal potom už vůbec sám. Ségry na něj kašlaly. Paní Pristandová mu byla za druhou mámu, pomáhala mu, obstarala mu hromadu věcí, jídlo a tak, prostě co mohla tak pomohla, jen proto , že je znala všechny od mala. 6.6. jí byl točit pivo na stadionu , jako už mnoho let, když jsme byli spolu a nebyla ještě Maruška, tak on točil a já inkasovala. Teď už to dělal sám… a on ženskou která se mu snažila pomoct jak nikdo jinej , byla mu druhou mámou , obral na kase o 800,-kč.. na tohle nemám slušných slov, ať si každý myslí svý.. a já se nedivím už vůbec ničemu, ač jsem si zvykla na moc zla z jeho stany tak tohle mě opět dostalo. A já jsem zas moc a moc šťastná, že tohle už nemusím prožívat a řešit.

Za mostem jsme potkali Zdendu a jeho maminku, známe se z porodnice. Zdenda je o den mladší, úplně vidím ty housky vedle sebe , to snad už ani není pravda. Tichounce si doufám, že tohle snad zažiju aspoň jednou. Tolik bolesti a pak náruč štěstí.. a štěstí na celej život. Maruška se Zdendou si děsně rozuměli, no šli jsme domů že hřiště v půl 10, ale úžasně se vyblbli, tak pro jednou, bylo to super.