29.6.2009 život v 365tce

Když tak probírám dnešní fotky tak si říkám, jak je každej den plnej tak úžasnejch chvilek. Vždycky jsem fotila, ale ten projekt 365 tomu dává tuplem smysl. Když koukám na návštěvnost blogu tak mě to vůbec popíchne, když vidím že taková spousta lidiček sem chodí pořád, nejen ve dny, jež se podobaly peklu, ale i teď, kdy nám je opravdu dobře. Chci aby těm co bojují se životem náš příběh dal sílu, pár jich znám osobně a moc moc držím pěsti. Prostě se nechce dát, bojovat a ono bude líp…

Tohodle malého kosáka Maruška honila dopoledne na náměstí když jsme šli do papírnictví a pro zmrzlinu. Vůbec neposlouchala, aby ho nechala na pokoji,ale odpoledne už babičce vykládala, že „byl malinkej , neuměl létat“ no a papírnictví případ sám pro sebe,,, vracela jsem se tam podruhý neb hlava děravá jsme zapomměla nutný pytlíky, ale to jsem při první navštěvě , kdy jsem tam byla pro balící papír na balík intenzivně přemýšlela , cože jsem to potřebovala jako druhý….Když jsem platila pytlíky, tak Maruška vlezla před krám a paní najednou , že chce čůrat, už tam stála se staženejma gatěma a to byla chvilka. A paní že před krám nééé. Tak jsem ji poponesla na druhý kraj chodníku nad kanál. A šla to zaplatit , paní na mě koukala jak na macechu, že tak malý ditě v tom takhle nechám a nepomůžu jí. Ale já vím že nechce, ona si sundá gaťky, vyčurá, oblíkne a je to…. co si myslíte….jasně…..dnes si počurala celý kalhoty, ještě do tý načuraný kaluže hrcla zadečkem a pak i ručičkama a já byla za macechu…… :o))))) Tak jsme převlíkli, paní ji umyla ruce v krámě a šli jsme na zmrzku.

V cukrárně na okně prodávali komusi třešně, tyhle papírový pytlíky mi táák moooc připomněly starý časy, když se v Ohavči prodávalo co se vypěstovalo a právě všechno se sypalo do takovejhlech pytlíků….

Maruška si koupila zmrzlinu sama. Přišla do cukrárny, žekla zmrzlinu, já jen dodala „malou“ ( i ta je tady velká a bylo před obědem) zaplatila, vzala a šla. Slíbila mi, že když jí tu zmrzlinu koupím, že sní oběd, bylo totiž už 11h.

Maruška ještě řádila u pumpy na náměstí , pěkný momentky by byly, ale kompozici rušila auta v pozadí, no ale ty neodparkuju , že :o)))) Pridávám jeden upravejej portrétek, když je dnes zamaruškováno.

dělali jsme bubliny, Marušce to dnes krásně šlo, byla v něm super směs, tak jsem ji to půjčila, abych jí vyfotila, jasně že.. jasně že v nestřeženém okamžiku ho vylila naschvál. Ale slib splnila , k obědu snědla pomalu 3 knedlíky. Byl segedin, dala jsem ji dva a že ty od taťky nejsou malý a ona si přišla s vymeteným talířkem ještě přidat.

Po obědě se jí moc spát nechtělo, nacvakali jsme pár veselých momentek a pak jsem šla na minutku na WC a Maruška spala jak dřevo :o)))

Maruška pak spala dlouho, já pak šla k ní, když jsem měla hotovo, protože jsem jí nechtěla budit rámusem. Pak volala mamča , co děláme, to Marušku vzbudilo, ale nevadilo, bylo okolo čtvrté už. Už jsme věděli že Jindra to dnes nestihne, tak jsme si dali sraz na půl cesty, nakonec s maruščinou výpravou přišli až skoro k nám. Po cestě jsem vlítla do Lídlu, akutně pro plíny, no ale asi ani výluka toho pětiminutového nákupu by nám kůži nezachránila . Když jsme míjeli železničářskou spustil se se takovej liják, že jsme se museli nacpat pod stříšku ke kareřnictvní co je o kousek dál. byla to totální průtž. Maruška se bavila zpíváním „prší prší“ mamka s taťkou se bavili Maruškou a já jsem se bavila focením :o)))))) Po průtrži jsme pokračovali na sídliště,ale stejně se to trochu vrátilo. Potěšíli jsme babičku, dali kafčo, mrkli na fotky a vyrazili domů.

Sandálky byly mokré tak jsme Marušce dali gumáky, toho řádně využila. Ony tohle děti milujou. Tak 3 minutky chůze od baráku , byla obr kaluž, tak jsem nechala Marušku opravdu vyřádit s tím že doma na převlečení jsme za minutku. No byla štasná jak blecha….

Více fotek TADY