30.5.2009 Může být super fajn, i když prší.....sraz den druhý

Sobota ráno, Maruška se vzbudila okolo 6té a chtěla za dětmi. připlácla jsme ji k sobě a vyprávěla ji, že ještě děti spinkají , a co pak budou dělat až se vzbudí… no vyprávěla…mumlala z polospánku. Ale přitulená ještě usnula a vzbudila se v 8h, ještě dobu jsme si povídali ale pak už ji nešlo udržet a já zjistila, jak těžké je obléct dítě v malém stanu do pláštenky a gumáků a se zachování jakš takš sucha ve stanu vyšoupnout ven…. když máte pod sebou poloměkkou madraci takže to je jak vodní postel :o)))) no ale povedlo se a Maruška se připojila k dalším venku pobíhajícím igelitovým dětěm. A já dostala kafčo v chatce kde přebývala Gabiks a Jk2x prostě naše jekáčko. Tuhle chatu prostě děti milovaly, když bylo hodně hnusně tak tam byli nalelepené u DVd pohádek a nebo si hrály spolu , no prostě školka, timto děkuji provozovatelům :o)))) Maruška tam taky párkrát byla, abych cosi udělala(nějaké to stěhování) a za druhé se jí tam strašně líbilo.

Snidaně…. Maruška jí dojídala ještě cestou do Kutné Hory a to jsme jí před jízdou převlíkla ,ale do K.H. dorazila jak čuňě , tak jsme trochu dělali ostudu.

Z náměsti jsme se vydali za hledáním oběda, my jsme byli ve skupince s Jarkou a Siťou a jasně že jejími rodinkami. Našli jsme hospodu a dali si dlabanec, v rámci výletu a jedné teplé stravy za víkend jsem se rozšoupla i já a koupila i dětské jidlo Marušce, ta ač hlásila, že bude hamat tak snědla dvě brambory. Tak jsem to pak musela táhnout v krabici do tábora. No za ty peníze jim tam to nenechám že jo…

Tady Maruška a Nikolka objevily v té hospodě starý psací stroj, tak tam do něj obě bušily, Maruška se slovy „počítáme“

Pak jsme navštívili chrám svaté Barbory, už při přichodu se spouště déšt. Po prohlídce děti řádily v kalužích , jenže já musela vždycky vypnout foták abych opucovala čočku od kapek a pak jsme ho samo nemohla zapnout jak zlobí :O(((( takže jsme přišla v Kutné Hoře o spoustu super fotek, ale hlavně že fungoval aspoň někdy

Cestou nazpátek jsme se ztratili….no já můj orientační smysl. proto jsem hlásila všem , že se musím někoho držet a pozorujíce dítko s věčný, pozor silnice, ta nechoď, a tohle ne, a pocem jsem si nestihla tuplem zapsat cestu do hlavy. A Maruška se od Barbory courala ,ale děsně, jasně že byla i trochu unavená, jenže já jí na jedné ruce neunesu ona má 16 a půl kila k tomu moje bolavý ruce. A s pytlíkem s krabicí s jejím nedojedeným jídlem jsem neměla volné ruce abych ji vzala na koně. Pak si řekla o čůraní a s tou pláštěnkou to nebylo jen tak… ač jsem volala , nikdo nás ¨neslyšel….a byli fuč. A já trefila jen na náměstí a tam už jsem nevěděla jakým rohem pokračovat k autu :O((( Jsem za to naštvaná sama na sebe, ta ten svůj dezorientační smysl :o( a hlavně si nadávám, že jsem byla na Marušku hnusná. Tohle prostě moje nervy nevydržely :O( Byla zrovna největší průtrž, Maruška byla v pláštěnce , ta byla v suchu, ale já byla v tu ránu durch do poslední niti. Rozdávali jsme si pro tento připad telefony , ale jak byl každej v tom lijáku nabalenej a zakuklenej, tak mi ten telefon nikdo nevzal. Už mě vyzváněl 3 telefon a nikdo nebral, já promočená durch, tak jsem řekla chudáčkovi Marušce, že jsme se kvůli ní ztratili. Protože se courala, že i mladší děti šly rychleji a poslouchaly maminky aby šly. Že už se teď nedostanem domů a že neuvidí babičky.. atd. Ona začala chuděra plakat. No po maruškovsky jí to nevydrželo dlouho , ale mě to bude strašně dlouho mrzet, že kvůli mně brečela, , že mě prostě rozhodilo být v cizím městě a nevědět kde a být mokrá až na kůži :o(((((( Fakt jo :O((((( Pak mi Macek vzal telefon, byla tak hodná že pro nás s Anežkou došly holky. Já prostě stála na náměstí a za nic jsme si nevzpomněla , kterou z mnoha, cest jsme do měj prišli, po 15 minutách čekání jsem si to vybavila, jenže jsme zas nevěděla jak těma uličkama dál. Je furt lepší nahlásit, stojím na náměstí , než jsem v nějaký uličce, nevím kde. Tak jsme se dostali k autu, a teď kam, přijeli jsme jednosměrnou, směry na první křižovatce neznámo kam…..Aspoň trochu jsem vyrovnala skore, že nejsem takovej blb. Že jsem se trefina na první pokud a dostala se na požadovanou silnici, i když to byla spíš jen náhoda,ale po tomhle všem to fakt potěšilo …. Fotka… po tom pláči co mě tak mrzí ač Marušku přešel brzo se máchala v týhle nádržce.

Jelikož strašně lilo po řádný kus odpoledne . tak děti byli ve „školce tady si Maruška si do nese bačkůrky..

a pak vysvitlo i sluničko…a dělali se bubliny, všechny děti dělali bubliny, no prostě paráda. Zase se hrálo venku. Strašně mě rozřechtala jedna scéna, a ještě mě dojímalo, jak Maruška úžasně komunikuje mezi dětmi. Anežka se houpala s Maruškou v houpačce lodičce a zakroutila zápěstím dlaně nahoru a dolů. Přesně ten pohyb co učíme Marušku v písničce „až já budu velká“ u té části … „kyselého nemám…“ a Maruška spustila „dělám s babičkou kyselého nemám vííííš„ ale tak úžasně vážným tónem, že mě to rozřechlalo, ale vybavila si to skvěle.

sice není ostrá tak jak by měla,ale mě se líbí…

jedna z bublinování

A pak nám chlapci ugrilovali maso. Zvláště Standa od Celenky to je takový přirodní gurmán a kdyby mohl, tak to maso i uloví, No bylo úžasný. A tak na dětech kromě skvrn od bahna přibyly i ty mastné a byly spokojený, Špinavý až za ušima , ale štastný, a my taky.

ač den byl takovejhle bylo úžasně pro ty lidičky a atmosféru…….

Tak jsme si tak nějak opakovali teorii focení a já viděla polaryzák v akci a jak vím že mi chybí , tak teď už mě chybí tuplem :o))))

a v podvečer nás mnoho uteklo na focení toho rybníka, co jsme u měj bydleli, v závoji večerní podešťové mlhy byl jak z pohádky……a děti večer zase svílily, tentokrát s náramky a rozdávala se lízátka s úžasným osudem.. Standa prý někde něco dělal a měl za to dostat flašku a místo flašky si vzal radši celý megabalení lízátek, protože se chystali sem, kde bylo hodně děti.. to je na metál.. a bublifiky, a joja prostě každý myslel na děti a podělil je maličkostmi.

Jelikož se uvolnilo místo v chatce tak jsme se nastěhovali k Mackovi a Anežce. Holky si strašně rozuměli ač mezi nimi byl mnoholetá rozdíl. Povídali si nejvíc mě rozlechtala Maruška . Anežka ji z palandy z vrchu ukazovala pohled a řikala jí „to je chrám svaté Barbory“ a Maruška tam zrejmě poznala na středu pohledu to vitrážový okno a povídá Agens tak vážně „ tam já byla s maminkou“ :o)))) no byla k sežrání.Až když obě holky usnuly šla jsem k ohni , a s klidem Anežka mi povidala , že kdyby se vzbudila že sleze dolů, veme si botičky , odevře dveře a zavolá…..ty děti jsou kouzelný

Majitelé kytar mám usnuli dřív jak jejich Kubík kterého uspával. Tak jsme povídali a děsně se nařechrali, Zvláště když Celenka a Macek po xxx letech zjistily , že bydleli na vysoký ne stejný koleji , ve stejné budově a ve stejném patře, takže se vlastně znají ani o tom neví. :o))) to prostě pohoda , pohoda, pohoda.

Maruška v noci spadla 3 krát z postele, ale až když jsme tam byla Anežka by ji tam nedala zpátky.. no ale proč to píšu. Maruška po pádu vždy chvíli brečela, ale ne, že spadla , ale volala, já chci dělat bubliny :o)))))))) Pak už jsem jí tam dala pro zarážku ruku , jak ty postele byly k sobě do L a ona se k ni přitulila a spinkala.