Tahle je ostrá ta kde nemá, ale něco mi na ní přijde milého, Maruška měla dnes za racha-Rozsříhala svou největší kamarádku kočičku, to co se bez ní nemohla nikam hnout.U jíné hračky bych to snad oželela a bylo by.. dítko zkoumalo svět..ale kočička je prostě kamarádka, byla s ní všude, bez ní se nehnula. Tohle je prostě ublížení kamarádovi. Navíc mě nechtěla ukázat kam schovala nůžky a ty jsem z ni potřebovala dostat, aby ještě někde něco zase nerozšmikala. A to byly schovaný poměrně dobře a vysoko….Takže dnes nebyly zádný pohádky , žádná odměna. Jen dopolední kafčo u Jindry a odpoledne jsme byli doma jak v arestu aby věděla, že zatloukat se nemá. A ubližovat kamarádům už vůbec ne. Kde jsou nůžky jsme se dozvěděla až v podvečer.
Upekli jsme Jindrovi dort k zítřejšímu svátku.
No a tady důvod domácího vězení 115 děr velikých i malých.. kamarádům se prostě neubližuje…..vzpomínám jak ji Maruška jednou zahodila a já ji řekla , že utekla, že tohle se kamarádům nedělá,ale ať ji zkusí zavolat. Bylo jí něco přes rok a půl a volala „kočíkoooooo“ a slzy jak hráchy, tak jsme ji prostrčila mezi žbrdlením postýlky a Maruška byla štastná, že se kočička kamarádka vrátila a chovala jí a krmila ze své flašky mlíkem. Je to prostě kamarádka a tem se neubližuje a mě čeká velký šití…..
0 komentářů:
Okomentovat