neděle 2. srpna 2009

2.8.2009 Výlet na hory

Maruška se ráno probudila a hned měla slzy jak hráchy z očiček ¨se jí valili potoky a to proč.. protože se vzbudila a Ťapinka už tu nebyla. Slíbila jsme jí, že jí uvidí u snídaně, chtěla jít hned :o))) Chtěla jsme nechat Jindru dospat, jeho situace je politovánihodná ale musím se pořád její logice smát :o) Usnul v půl 3 protože táta mu po návratu udělal kafčo po kterém nemohl spát. Ťapinka si vzpomněla ne venčení ve čtvrt na 5 , v půl 5 už měl na stole kafčo „na probrání „ :o))) Okolo půl 10 jsme udělali společnou snídani a já umíchala falešné Tiramisu ke kafču. Jak slasnej pocit, že jsem načala rum do něho a vydrží mě určitě tak rok :o)))) olééééé



Pak jsme hned vyrazili se stavit pro mamču a vyrazili jsme na dlouho plánovaný výlet. Musela jsme ulovit vhodný termín a ukecávat mamču. Ne že by nechtěla , ale je teď tak vyčerpaná, že se jí proto nechtělo. prostě se a cestování nějak necítila. Ale nakonec uznala že odpočinkové kafčo v místech kde nemusí vážně nic dělat jí bodne. Babička bohužel nemohla, dignoza se potvrdila a její nevolnosti v týdnu se vyrazili do jasné diagnózy a to „ pásový opar“ :O((( My dorazili do Poniklé a dali si oddychové kafčo v kuchyni s nanukáčem. maruška už stihla zmapovat terén , a tak pořád mlela dokola, že chce do bazénu…. Tam pak strávila většinu návštěvy a já jí dělala dozor, takže jsem ani tak nějak nestihla dát řeč, tak snad příště.





No takže mám jen fotky bazénu a pár kraviček a rodinku pěkně pospolu. A sposta fotek nepublikovatelných :o)) prstě naháč běhající nadřeně po svahu. :o)))Ty kravičky mi daly. Maruška nechtěla šlapat do toho megakopce, sice je to kousek za barákem ale pro nás z údolí je to záhul, a já ještě do svahu vlekla skoro 17kg živé váhy navrch , přede ditku neodepřu zážitek, že. Když tak miluje zvířátka. Byla nadšená že jsou za ní a pak zklamaná, že jdou pryč :o)) No to bylo radosti . Domu jsme jeli dřív . Hlásili ohromný bouřky a mamču jsem o tom, že mi do auta fakt neprší nepřesvědčila :o))))





Já se pak díky tátovi přesvědčila o tom, že když se chce tak to jde. Vím že je šikovnej, udělala lecos ale polopatická návod k přídavným kolečkám ke kolu co Marušce přinesl Ježíšek nějak nechápal. Tak jsme vypila kapučino a za 10 minut mělo kolo přidavná kolečka a ještě podvečerem, než začalo pršet jsem ještě učila Marušku šlapat. Zatím úspěchy celkem na nule,a le nadšení trvá stále, tak snad se výsledků dobereme brzo

0 komentářů: