17.9.2009 První pouštění draka

Dnes dopoledne mě bylo dost beznadějně, to je tak, když má člověk rád a není studenej jak psí čumák. Do šachy ke špajzce nám spadl ptáček , třepotal se tam tak beznadějně a my mu nemohli pomoct. Nahoru nevyletí a krytka od větráku byla tak pevně a vysoko,že se s ní nedalo hnout, Takže byl odsouzen k ptačímu nebi :o((((( zkoušeli jsme to,ale bezůspěšně. Pak jsme jeli k našim na oběd. Marušce se tam zalíbilo tohle jabko, nadšeně volala „to je panák“ zdlábli jsme oběd, to je pro Marušku něco, když může v ručičce držet stehno :o)))) Pak ji babička uspala a já šla lovit do hraboše za 10kč, dnes se teda nepovedlo ulovit co jme potřebovali tak snad příště. Cestou domů začal fičet vítr a akorát vyvěsili ceduli, že mají draky, tak jsem Marušce koupila jejího prvního draka. Byla po probuzení nadšená a děkovala až nevěděla pořádně za co, jí stačilo, že to bylo její :o)))))

Tahle fotka je před tím než usnula dnes jí dorazila od Viky po Dominikovi knížka o dinosaurech tak zavrhla pohádky a nadšeně leží v této, je z ní totálně nadšená. To bylo nadšení a áchání.

Hned jak jsme přijeli tak jsme museli jít pouštět draka, když už lítal a visel jen ve vzduch tak to byla prd zábava tak prohlásila, že jde radši za babičkou.

Tam se zcela sama a dobrovolně zapojila do pracovního procesu. Vzala si svůj malý kortouček a babička jí ukázala jak se tahá řepa, bylo ji tam spousta podkousaný a ta šla rychle a lehce. A Marušku to strašně bavilo vytáhnout , naložit a odvézt babičce na ořezání. Nakonec se sama vrhla i na tu velkou zdravou řípu a měla obr legraci když se vždycky po vytažení skulila do záhona. Nikoho do své řepné manufaktůry nepustila. A i kdybychom chtěli třeba nějakou řepu na záhoně nechat, tak jsme měli smůlu. Maruška ji s vervou během chvíle sklidila všechnu :o))))

Nad tímhle krasavcem se mi zastavil dech. Jediná fotka jakš takš vyšla a ještě není ostrá tak jak by měla a pozadí ….ho nepřemístím….on nevypadá ale až vypadá jak kopřivák byl dvakrát tak velkej bez stopy poškození, prostě úchvatnej. Akorát si vždycky sed blbě (na spodní květy) , tohle je jediná co se jakš takš povedla.

Pak jsme šli sbírat ořechy, Maruška nadšeně hráběma klepala kam dosáhla. prostě zapálenej brigádník. Mladý neunavený tělo. :o)))

Pak když bylo hotovo a že skouknem večerníček a pojedeme- A Maruška si vzpomněla že chce ještě pouštět draka a tentokrát jí to vážně chytlo. Kdyby nepřestalo foukat tak se snad ani domů nedostanem :o)))) Fotku dávám v ČB , je první a byla už skoro tma a já vyladila hodnoty na foťáku až u třetí, tahle byla temná jak noc, ale je u ní tak suprácký výraz zaujetí, že ji dávám.