sobota 21. listopadu 2009

21.11.2009 ...když je smutno i štastno....

Dopoledne vystihuje tahle fotka, smutno. Lidi by si měli pomáhat, když to jde a neměli by brečet a nejvíc bolí, když brečí nejmilovanější lidi… Odjakživa nesnáším sobce, o něco déle alkohol, alkohol dokáže vést s sobectví a nejvíc bolí , občas se mění něco , co bychom nikdy nechtěli a ono se to stane. A stane se to u lidiček, který budete milovat navěky ať se děje co se děje.. slz by mělo být co nejméně , protože v kombinaci s láskou bolí nejvíc….

Dopoledne bylo fajnové, jen na něm ležel stín o kterém jsem psala ….Odběhla jsme jen do drogerie pro potravinářskou barvu , neboť po našem balíčku se směsí odstínu a barev se slehla zem… Jinak jsme posnídali , pokafíčkovali, pohráli, uvařili oběd , pochutnali si…prostě pohoda…

Spát jsme šli domů, teda Maruška,protože Jindra brzo odjížděl na hraní. Když Maruška spala, tak já zadělávala marcipán, vyzkoušenej, léta dělanej stejně. Prostě Vysypu krabici sušeného mlíka, dám do toho celý Salko, 2 lžíce oleje a je marcipán jak víno .. dnes nic.. tuhej, že jsem na něm mohla nechat ruce. Když se Maruška vzbudila , tak jsem ji odvezla k našim. Protože s Maruškou bych ten dort zdobila do půlnoci . je zlatá jak pomáhá ale tentokrát by to bylo hodně náročný :o))) Než jsem odvezla Marušku a že to byla chvilka, ztuhnul marcipán úplně, ač dobře utěsněný vydrží v lednici mnoho dní a nevyschne… Povedlo se mi ho jen rozdrobit, spojit nešel ničím, Má se povolovat olejem…nic olej jen čvachtal do hmoty nevlezl. Ani voda jež se správně nemá dávat, kvůli tvrdnutí,ale co už, když tuhej byl, že…nahřátí nepomohlo nic….ještě že nejvíc marcipánu mělo být na trávník tak bude plastický no…Korpus byl jak dech tak se občas natrnul. Ale hromada citronovýho krému uvedla vše do původního stavu. Ono se v dortu ještě kutalo (jezírko) a stavělo (krtičina) takže se to všechno srovnalo a zamaskovalo :o))) no na tu bídu.. měl vypadat jinak, ale hlavně že je hotovej….nepřejte si vidět tu kuchyň :o))) kdo umí pátrat najde ji, na blog ten bordel fak vyvěšovat nebudu :o))) Já do toho dortu byla tak zabraná, že jsem se normálně lekla Ťapiny, jež tam se mnou celou dobu byla a já úplně zapomněla že tam je :o)))) Bylo veselo no, potvrdila se i zásada, že když si vygruntujete byt, jako že jsem to stihla taky, tak si ho skoro jistojistě nějak zatentočkujete.. stalo se, no, tak jsme pucovali znova :o))))



Když přijela mamča s Maruškou . Ťapinka mohla zbořit barák a když se venku viděli tak mě málem urvala vodítko (jak říká Maruška „chodítko“ ) a Maruška k letěla taky s otevřenou náručí… Už když jsem vlastně byla pro Ťapinku, když jsem odvezla Marušku tak k nám letěla jak urvaná, protože si myslela, že tam bude Maruška. Jenže já si ji tam vzala až pak, protože Maruška by to jistě obrečela, že ji nechávám u babičky a mám sebou ‚Ťapinku a ona tam není…

Vím že první fotka je tmavá , ale pro mě má atmosféru…tajemství jaký jsi mi maminko upekla dort…byla z něj nadšená…jé já mám krtečka , on má bazén, a jsou tak kašpánky (myslela kaštánky, ty čokoládové kamínky kolem jezírka) bude se koupat, jsou tam kytičky,,,,můžu ho sníst? :o)))) No dokud neusnula, tak byla lednička pořád dokořán a Maruška ho chodila obdivovat :o)


Holky jsem uložila , Ťapině deku. Marušku do postele. V 11 sem už neměla sílu vyhazovat Ťapinu z postele . Trestejte psa za to že leže do postele, když ho tam to prtě láká, a v křeslech spí spolu a milujou se, jsou prostě dvojka …Takže jsem ji několikrát vytáhla z pod peřiny, né Marušku.. Ťapinu, neposlouchala ani jedna. Do 23.50 se z postele se

ozývalo hihňání Marušky,ale tak úžasné, že se nedalo jinak než odpustit. Prostě si hrála s Ťapinkou, no když je to čas od času no….světe bij mě….

0 komentářů: