Ráno bylo veselejší než se čekalo, stačila jedna SMS je Jindra je ve svém bytečku. Ač ne ještě v cajku přišel na kafčo. Marušce svítili ve výtahu očička , seděla v koutku na bobku a povídala mi „maminko mě se stýskalo po strejdovi“ Jak já ji rozumím kočíčce. Byli jsme před tím ještě v kráme pro kousek pangase a ona se ani nezdržovala , jako obvykle necourala, těšila se na strejdu a to že moc. Kafčo jsme totiž sfoukli z rychloběhem. Maruška totiž nemohla včera odejít z krámu bez pstuha, jež byl ve slevě za půlku. Byla nadšná že má rybičku. Dokonce včera u našich snědla polívku, talíř jabkových knedlíků a pak ještě chtěla rybu. Tak jsem ji dělala dnes, jí jsem ošidila tím kusem pangase , protože lovit malé kostičky ještě nezvládá. S těmi velkými problém nemá. Kuře okouše div morek nevytáhne :o))) Před strčením do pekáče si ho musel a ještě pochovat :o))) 
Aspoň na chvíli to vyšlo a já nad těmahle fotkama večer měla mokrý oči. Objetí malých rukaviček , jako by se nechtěla loučit.. taky ji to trvalo a doma mi ještě kručela že chce rozloučit. Ty dvě se milujou, na víc nemám slov.. nebo mám, jen bych jich musela vypsat moc , ale ne sem….
Pak jsem ji dala spát, když vstala pustila si televizi a v ní DVD s pohádkou .. opička. A kručela že nechce ven, že chce být doma. No tak jsme byli venku bylo nevlídno, Jindra se zítra bude doléčovat a my budeme slavit babiččiny narozeniny. Tak jsme hospodařili. Uvařili hrnec kedlubnový polívky a pomalu půlku snědli. Maruška teda měla školu, nechtěla se mnou jít Jindrovi pro zapomenutou tašku, vzala jsme jinou jen s jiným obsahem. Ječela vztekala se, že nepude a nepude. Tak jsme ji nechala doma. Za 7 minut jsem byla zpátky, slečinka jež si chtěla prosadit svou vůli zjistila, že bez maminky to ještě nejde. Uronila slzičky a slíbila, že už bude poslouchat a nebude zlobit.
0 komentářů:
Okomentovat