31.3.2009 Zahradnice

Ráno jsme byli jako náhradníci na plavču za Matyáše. Takovouhle cestičku ze židliček vymyslela Maruška, no a všichni s ní se svezli, chodili se klouzat jak kačenky po kamenech.

Cestou domů jsme vlítli na hřiště, tam by prostě Maruška mohla být od rána do večera. Jelikož po plavču chodíme k babičce na oběd, tak Maruška už na hřišti prohlašovala. „k Babice nechci, oběd nechci, chci houpat“ :o))))))

Po odpoledním kafču si vzal děda Marušku ven a a já si aspoň v teple umyla hlavu, neb u mě je to na půl dne schnutí, a v klidu poplatila přes net složenky. Když Maruška skáče po hlavě, to se člověk bojí aby nepřeklep. Když přišli z venku, tak jsme Marušku posadili na nočník venku na chodbě, měla k tomu ještě navležený žlutý gumový rukavice, a hlásila „stejná babika“ (že je s ní stejná) a že „babice pomůžu“ ale to jsme nestihla vyfotit ač jsme hodně pospíchala už jsme ji stihla jen a nočníku.

Venku jsme se pustili do kytiček, sázeli jsme odsůny. Maruška pomáhala tak intenzivně, že občas to nějaká kytička odnesla, no a zápal k práci jí vážně nechyběl, chtěla kopat, zalívat…

Stavila se tam z vedlejšího paneláku mamčina bývalá spolupracovnice. Fotila jsme zrovna kytičky, nestihla přednastavit foták, tak má šílený přepaly, ale mě tahle Maruška s Cyrilem moc líbí i tak.

Po kytičkách jsme bez svlíkání šli pověsit ještě prádlo. Maruška si sedla do mísy a sundala si gumáky už ji bylo teplo, a dělala na betonu pončoškama, mokré ťápoty. Ty upocený nohy chuděra zdědila po Petrovi, doufám že je to jen jedno málo co po něm podědila. Pak jsem jí dala na večerníčka, a šla po 150té hledat moje boty, po stěhování se vytáhly zimní a po pytli se slehla zem, víme v kterým sklepě je a není k nalezení, já snad ještě v srpnu budu k kožichu. Nový i kdyby za pár šupů kupovat nechci, když mám , no ale kam utekly….. :o)))

Cestou domů Maruška ulovila klacek, znáte to, klacek střed světa . Podestě mi stihlaještě utéct na hřiště , mezi baráky tam je takové lanové a je tam jedna pérová motorka, takovej svah velikej vede na to hřiště. Krátkej ale prudkej. To prťe bylo tak motivováno že to vylezla na jeden zátah. Nnj, když se taková kudrnatá hlavička vzepře, to se člověk pak naběhá … :o)))

30.3.2009 Lítačka

Dnes ráno jsem měla trochu žaludek na vodě, nemám ráda vysvětlovat někomu něco, proč jsem to udělala, když jsem to neudělala úmyslně. V sobotu jsem měla za stěračem předvolání od městský za stání v protisměru. Fak se přiznávám, že mě tenhle paragraf vypadl a mám div ne pocit, že jsme o něm nikdy neslyšela. A nic mě bohužel v jeho platnosti neusvědčuje, když tak vidím denně stát takových aut :O(((( Dnes jak jsem vylezla z baráku a razili jsme do města to vyřídit, tak jich jen na tom kousku naší ulice stálo 8.na potce jsou pouhé 3. Tak jsme to šli s Maruškou stornovat já se staženým krkem, protože s našima pár korunkama, je každá zbytečná stovka záhul :o((( Takhle jsme to i vysvětlili, nač vědomky páchat přestupky, když nám to za to nestojí a nemáme na to… řidičák mám 13 let, tohle byl první, tak jsme odešli jen s výstrahou uffff. Pak na poštu a k sousedce pro višně, měla jsem je tam ještě od stěhování , neb jsem 2 mrazáky srazila do jednoho a byl to docela balík. U ní jsme zjistila že ona je přestěhovaná o místnost vedle a tak je vedle našeho bytu a já tam u ní koukám, proč je do našeho bytu vidět a oni spojili náš a to 1kk s krbem a zátišim, prostě z toho udělali 3+1 jak to měli majitelé, když tam ještě bydleli a nerejžovali. Bydlí tam teď v tom 2 rodiny na kupě, bylo tam studeno, neútulno, jinak… nějak mi došlo. Že přes to všechno peklo jsem tam to teplo domova dokázala vytvořit. Nevážil si ho, už není nic… Teplo domova se dá vytvořit i v kdejaký díře, je to o lidech, o pocitech o pohodě…

Domů jsme to vzali po nábřeží, vzpoměla jsme si na jednu koledu o zajíčkovi co utíkal podle vody a upadl. Maruška si hned spojila vodu okolo které jsme šli a slovo upad s tím jak ji napomínám, když jsme někde u vody co by se mohlo stát, a tak mě po tý koledě povídala „zajíček upad, utopil se“ :o)))) to je hlavička

Pak jsme přišli domů, já Marušce ohřála polívku a mezi tím zamíchala bramborový placky. Maruška mi musela pomáhat, odbíhala sem tam i od polívky, jen aby pojezdila válečem. Než jsme dopekli, dojedli, přišla Lenka, dali jsme kafčo, Maruška si z nás dělala opičí dráhu, pak jsme se sní vydali na sídliště, jenže já blbec jsem si vzpoměla až u kovomatu, kde jsme nechávala dělat klíče od půdy a od zadního vchodu, které jsem si půjčila. Už jsem konečně našla tu zašitou branku a když zaparkuju až na náměstí kde bývá v nejhorším až místo (jako ten den co jsme parkovala tak blbě.. to bylo místo jediný ulovený až na 3 objetí bloku) tak nemusím obcházet celý blok domů a můžu přijít domů zadem 4 krát kratší cestou. No jsem se zakecala, zjistila jsem v kovomatu, že já blbec nechala doma ty višně . Neb do mrazáku se mi teoreticky vejit nemohly. Tak jsem se chtěla vracet, no od sklerozy nebolí hlava, ale nohy, to vím. Ale potkala jsme tam Hanku. Ta mi řekla že Matýsek se nemocný, tak jestli chcem , ať jdem za ně plavat. Maruška mi vytuhla v kočárku jak nespala poobědě. Dorazili jsme k našim, probudila se akorát na školku, tak jsem u ní vypila kafčo a šli jsme do plusu , který teď na pár dni zavírají a tak jsme tam udělali príma nákup za pár kaček,jako bonus jahůdky za patnáct kaček, ať si osladíme život. Po Plusu hned domů pro věci na spaní, když byla ta změna plánu a my ráno jdem ráno plavat. Na kopečku jsme potkali Veroniku, teď už Veroniku. Nedávno se přistěhovali a sem tam jsme hodili řeč, prý tady stále tak sama, klučíka má mladšího než je Maruška , přešli jsme na tykání a výměnu telefonů, že by si po tom dlouhým pátrání konečně měla Maruška s kým hrát? Přes všechny snahy jsme se do uzavřené společnosti mamin plánujících společná kafča a návštěvy hřišť neprolámala. Ale díky čtvrteční návštěvě v Železnici se možná něco hnulo, nebo je to jen náhoda, ale rozhodně už vím, kde je zakopaná slepice :o))))))) Prostě se do toho opřu….

Když jsme jeli domů poprvé zadem , Maruška se ptala „kam jedééém „ kde to jsme“ ono to mezibaráčí je takový trošku jako z jinýmo města. Maru mrkla na večerníček, já jsem pobalila a …200m od baráku jsem se opět vracela pro ty višně :o))) to jsou zbytky po těhu demenci a SVM, teď už to můžu svést snad jen na zbytky mlíka :o)))))

Cestou jsme zajeli do Kauflandu, když jsme míjeli dveře,jako tradičně při nejkratší cestě. Vzala jsem tam jen nanukáč k těm jahodám, v Plusu už obyč neměli a potkali jsme tam Petra. Což mě překvapilo nejvíc, byl jednou střízlivej… Marušku už neviděl přes měsíc. Podrbal jí na hlavě, řek „ahoj Maru“ a letěl ven. Tam si otevřel pivo , zapálil cigáro a teprv pak,když jsme hned za ním vyšli ven, tak ji objal a dal jí pár pus. Po tom všem a těchto krátkodobých projevech otcovské lásky Maruška nezdílela jeho otcovské nadšení. Jen se zeptala: „půjdeš s náma“ což se ptá kdekoho . Řekl že ne, ale s takovým klidem.. mě se na to zeptat moje dítě, které tam miluju po takové době a nemoc s ním jít, tak brečím ještě týden. S ním to ani nehnulo. Ani se nedivím.. jen to píšu, aby Maruška jednou věděla, jak to bylo…. Potkali jsme tam i příbuznou Evu zvanou Cecilka z dob časů strávených na faře kterou jedna část naší rodiny používala jeden čas jako chalupu a za oplátku tam udělala mnoho práce. To byly príma časy. Tak jsme šli kus cesty s ní, tudy taky vede cestička na sídliště. A tak jsme dorazili až v 8. Dali jsme s Maruškou dlouhou koupel. Ty mi chybí, byl to náš denní rituál, ale ve sprcháči a v zimě to nejde. Krásně a s nadšením mě mydlila. Komentovala co mi mydlí, to kdybych náhodou nevěděla :o))))

29.3.2009 Utopení kačeři

Neděle, neděle , stále se jí snažíme mít nedělní, prostě se u nás v neděli odjakživa aspoň jeden den v týdnu odpočívalo, aspoň pokud to šlo, taky to někdy nešlo, tak se prostě dělá. Tak jsme si dopoledne s Maruškou hrály a dívali se na po hádky. Potom jsme se zbalily a šly k našim, neb jsme tam byly pozvány na řízky. Jenže jak nám vyschly boty po sobotě tak po obudí se nám sypalo bláto z drážek , tak ještě nastal velký úklid. Takže jsme přišli tak akorát. Maruška se nemohla nasytit, nevím po čem ji tak vytrávilo,ale zbuchla polínku , svůj řízek, ještě dostala kus ode mě a pak ještě chodila loudit na dědovi, že „ještě maso“ Po obědě měla z bříška pěknou merunu :o)))) Popoledním hromadném šlofíkovi jsme si dali nedělní kávu s buchtama od soboty a pak jsem Marušku vzala k rybníku na procházku. To zas bylo nadšení z kačenek a samozdžejmě průšvih z toho, že jsme pro ně nic neměli. Pohled na střapeček… já tuhle čepici na Marušce miluju, má v ní hlavičku jak kebuličku, ale už bude snad konečně po zimě tak přejdeme na jiný.

U lesíka na hladině se prali kačeři, to byla pro Marušku podívaná. Jak v bojí končili kluci kačeři pod hladinou. Tak to stále komentovala. „perou se“ „utopil se“ „neutopil se“ (když vyplaval), pak začalo pršet tak jsme se sklusli schovat do Tesca, to je pár kroků, koupila jsem aspoň pytlík zeleniny na vaření a Marušce banán od cesty. Protože chtěla být jasně u rybníka i přes déšť, tak jedině se slibem, že koupím něco dobrýho jsem ji dostala z deště na nákupy.

Přijeli jsme akorát na večerníčka, pak ještě Maruška stihla takhle zmasakrovat malé velikonoční kuřátko, které jsem jí tuhle koupila pro radost za 4koruny, ona z něj byla nadšená, raduje se z každé maličkosti, a máme jen na maličkosti, a když to jde, proč neudělat radost :o))) No tak to takhle oblízala v nestřeženém okamžiku a potom tak soucitně vykřikovala „chudák je“ ve finále ho ještě k tomu nacpala na lžičku a druhou ho přitlačovala :o))))) Cestou domů jsme potkali Petra, byl tak namazanej, že jsem ráda, že nás neviděl.

28.3.2009 Pochod

Dnes je Pochod za Rumcajsem. S Maruškou jsme vyli vloni poprvé a šli jsme 15km, letos byla změna, byla jsme rády že nejdem samy tak jsme šli pouze 8. Sestava dvě nejlepší kamarádky a 4 děti Maruška, Adámek o půl roku strarší. A jeho bráškové dvojčata , jen mám okno , kdyže to byli miminka, ale už je to dýl… se stydím, ale mám okno. Cestou lípovou alejí jsme potkali Rumcajse, tak Maruška měla jako svatodar že Rumcajs jí dal šušenku. Do večera jí stále někomu ukazovala.

První zastávka v Libosadu, pro první razítko.

Dětem jsme tam udělali větrníky. Maruška když se po něm pak sháněla , tak se ptala „kde mám točí“ :o))) házela tam u Rumcajse šišky do kbelíku za což dostala lízátko, to bylo nadšení. A do večera líčila. „Házela šišky, do belíku. Odměna byla“

Potom jsme pokračovali k Zebínu ke druhé kontrole, kde Maruška opět šťasně nafasovala lízátko :o))) Pod Zebínem se tetelila, neb tam mají stále koníky a ovečky.

Po téhle kapičce nás čekala cesta šíleným bahnem. Loni taky bylo mokro , ale v lese to neudělá takovou kašičku, to se jen nasáknou mechy :o))))

Tohle zátiší mi nedalo, kdyby nebylo tak mokro a bahnivo tak zalehnu a jedu :o))) no my projektanti co neuděláme při pokusu o prímovou fotku…:o)))

Malé děti jsme vypustili z kočárku až v Jičíne na asfaltce, neb jinak bychom je museli napřed umýt od bahna, abychom si každý odnesly to své. :o))))) I tak dorazili zmáchané a špinavé.. no kaluže jsou TOP :o))))

letos už je Maruška aspoň v tom Rumcajsovi vidět, a ještě konstatovala „je robitej“ to myslela tu díru na focení.. :o)))

a jsme v cíli…

Po zdravé procházce trochu nezdravého. Kofola od sponzorů za účast. To už svítilo sluníčko, potvůrka déšť zahnalo až teď. K obědu Maruška dostala pořádnou porci hustý nudlový polívky. Chtěla jsem uvařit rychlovku, ale teta Marie s námi chtěla jet odpoledne do Ohavče. Tak kdybychom vařili a myli nádobí tož tam dorazíme až k večeru.

Nabrali jsme tetu Marušku a jeli do Ohavče. Tak se vykopávaly suché stromy. tééda ted nevím jaké iy :o))) protože stromy se samy nevykopávaly, ale měkké je tam zase divné, není to shoda, jsem si teda zavařila :o)))))) Maruška okamžitě vzala hrabičky, pomáhala u stromů rovnat terén , honila kocoura….

cpala se buchtami…. chtěli zadělávat vdolky, ale nějak se špatně domluvili a těsto bylo zamícháno místo hladké mouky polohrubá tak schrastili co bylo v baráku, jablečná povidla , meruňkovou marmeládu, zahustili piškoty a ořechy.. a řeknu vám… ty byly…..dokonalý. Maruška zpucovala dvě a sháněla se po třetí. Bude je mít ještě k snídani.

První kafčo venku.. bude zas pohoda…

Ručička chňapala loupeživá buchtovka :o)))

Kosák co mám tam zpíval. Prostě pohoda. Kocour pomořeném nevěděl zda volit klid a zimu a nebo teplo a tahání. Prostě pohodička, teda né pro kocoura…. :o)))) To že měl Runcaje červený klobouk a srdíka (srdíčka) na něm jsem slyšela ještě před usínáním . :o)

27.3.2009 Naše žába

Ráno jsme byli na plavču , Maruška opět ve svém živlu. Tentokrát bylo dětí víc, ale skupina po nás je rozdělená na nějaké nesmyslné skupiny. vedle byly 4 mamky a paní vedle byla sama, protože ty co plavou s ní ve výřivce nebyli, u nás se to vždycky rozděli stejnoměrně a je to. Paní sama mi říkala, že je tam sama , jestli si ještě nechcem zaplavat. Lektorka mám sama neřekla ,ale tak jsme se zeptali, paní vypadala docela smutně, mě by z toho taky nebylo akorát, kdybych se plácala ve vířivce sama z důvodu nějaké uzavřené skupiny. Lektorka samo povolila, tak jsme skočili ještě na jednu hoďku. Ale nad Maruškou jsme jen krotili nechápavě hlavou. Kluk byl o hodně menší . necelý rok mu byl a tak se bál ještě skákat. tak Maruška měla pěnovou desku jen pro sebe, lezla nahoru, skákala do vody normálně kotoulama. Copak o to, ale ona byla tak utahaná, že už z té vody ani nemohla vylízt na tu desku, chtěla pomoct . jen co jsem jí tam povystrčila, tak ji přeběhla dvěma kroky a zase skok do vody. Ke koncujeme ji už na tu desku vysazovala, protože chtěla a už nemohla , ale skákat do vody na to jí síly neodpustili :o)))) No kachna. Ona miluje vodu odmalinka , důkaz toho byl, že jsme nejdřív chodili jako náhradníci druhou hodinu a pak po měsíci a něco jsme šli podruhé, když se začali v tom kurzu potápět. No a Maruška šla pod vodu s nima, bez připrav, prostě jsme to jednou zkusili a ona to zmákla s přehledem. Miluje vodu. Proto ač je tohle plavání dražší a my moc těch korunek nemáme, tak všechno co Maruška dostane od někoho, jen tak k narozeninám a tak , všechny korunky jí skládám na plavání. Protože ho tak miluje, tak dokud to půjde, tak plavat bude. K obědu byli jabkový knedlíky. mňam mňam a babičky jeli za kocourem a my jsme strávili odpoledne kus s dědou a kus samy. Prostě takovej obyčejném den, ale šak víte jak po těch všech manévrech, jsem se na tyhle obyčejný dny těšila. Cestou domů jsme se stavili v Kaufu pro pití na zítra, neb doma jsme jsem stejnak neměla ani jednu pet lahev abych namíchala šťávu, Potkali jsme tam Béďu, byli tady za klukama z Ordo Kromen. Tak jsme se tam nějak zakecali, zasmáli se a domluvili si páteční návštěvu s Maruškou na koníčky až tam bude zase moje adoptivní (adoptovala jsem jí sama) sestřička Martina. Domů jsme dorazili před 9 h. Mauška vytítaná proběhla vodou, snědla chlebík a usnula, ještě stále mlela že „koníky spinkaj“ a že „koníky ožát do domeku“ To že už spí, jsme jí řekli my, ale že se šli ohřát, to už vykoumala sama :o))) akorát nevím co jí slíbil Béďa, protože pořád se s náma „hádala“ že „kočárkem nepojedu, pojedu Tabantem“