sobota 1. května 2010

1.5.2010 Maruška má jasno...







Maruška už byla už v pohodě, teplota ji vylezla až po obědě. Dopoledne jsem vařila a tak. Odpoledne jsme chtěli stěhovat. Byli jsme na to dva. Marušku jsem chtěla nechat doma dokurýrovat. V podvečer jsme měli zajet pro babičky. Najednou telefon, že máme přijet hned, že máme odvézt lupení co babička nastříhala ze živého plotu, že se něco žene. Takže se nestěhovalo, pro babičky jsme jeli o 2 hodiny dřív, mamča slzy na krajíčku chudák a já po dlouhé době fakt chytla vztek, Mrzelo mě, že to muselo být hned, když mám tolik práce, to lupení jsme měli posbíraný a odvežený za 15minut. Nic se nepřihnalo . babička ještě povídala v klidu se sousedkou. Já musela neplotující dítko tahat po venku, když by ji za ty 2 hodinky do podvečera klesla teplota a ještě jsem nic neudělala. Miluju babičku a jsem šťastná za každou chvíli , jež tu s námi ještě je a bude. Ale když má mamča slzy na krajíčku a dítko musím vláčet někam,když má být v klidu doma , to mě dostane. Když to šlo udělat, jinak a v klidu a stihnout vše. Cvakla jsme aspoň pár pampeliškových. Maruška se se chtíčem k focení vyčerpala včera tak mám pár fotek v letu a ještě za slíbenou úplatu.

Takhle jsme stihli zajít ještě na malá rychlý nakup. Když jsme vylezla ¨z kaufu..byl tam Petr, Řekl mi že mluvil s Maruškou. Divila jsme se že není u auta, když nás tam vidí. Sice Marušku nevyhledává , ale když se náhodou potkáme tak těch 5-10 minut jí věnuje, no jako když potkáte známý na kus řeči. Jindra mi pak líčil, že styk trval tak minutu, max. dvě. Maruška mu řekla ať jde pryč že má strejdu a Ťapinu. Chtěla vrátit do auta , že jí je zima (myslela jsem že se jí zvedla teplota a začíná zimnice) tak jí dal do sedačky, ona zavřela dveře a zamáčkla u nich čudlík. Normálně zamačkává čudlík, jen když zamykáme auto a odcházíme od něj…nechápu kde se to v ní bere.věřím je tomu, že tyhle prťata v sobe mají tolik vnímání o dobrých a zlých lidech, že bychom jim mohli závidět. Udělala si vlastní názor…. Jindra se jí v autě ptal, jestli by chtěla, aby táta přišel na kafe. A Maruška řekla „radši nééé“

Pak jsme zašli ještě na hřbitov dát kytičku mamce. Už je v zahrádce co trhat. Myslela jsme že Maruška nepůjde, když jí je zima. Že se do ní pouští zimnice a ona nedala dopustit aby se strejdou nešla. Nic jí nebylo. Jen si chtěla na lavičce trochu odpočnout. Vyšlo to tak, že jsem zkusila zda by šla společná fotka na samospoušť , z jednoho náhrobku to akorát vyšlo, posloužil jako stativ. Namířila jsme nastavila samospoušť a než naběhla před foťák, musel jsme cvaknout tohle … k tomu není třeba komentáře… večer měla jen 37.

Chtěla jsem po setmění společně pustit balon štěstí co jsme dostali od Barunky k výročí . na něj to nějak nevyšlo. Pršelo tehdy myslím. Když mi bylo 19 tehdy na čarodky a při návratu na 1. máje domů, jsme neřekla co jsem chtěla. Malýmu moravákovi co se jmenoval Julka , že bych ho chtěla ještě někdy vidět. To flujdum jimž mě tenkrát oslovil se popsat nedá. Tajná láska plná slz a toho co jsme nedokázal říct bolelo měsíce. Viděli jsme se dvakrát, poprvý na josefovský, ušil mě v koutě sálu čaču (vím jak se píše, skloňovaný to vypadá divně) pak na marodkách. Nepamatuju si skoro nic ale nezbedlou patku podsvícenou ohněm a světýlka v očích nezapomenu nikdy, ta škola tance byla užasná. Skončila, když naší opouštěli josefovskou, že ním jede autobus z plesu. První klik, kterého jsme se nebála. Na základce na mě byli hnusný, doma mě hlídali. Jenže jsme mu nedokázala, říct, že bych ho ještě ráda viděla a prý to bylo vzájemný, vzkazovali mi kluci spolubydlící, jenže už se nám nepovedlo se potkat. Mobily ještě nebyly. Byla z toho jen tajná láska a milion básniček pro něj o něm.A já si řekla, že už se tohle nesmí stát. že prostě musím říkat to co chci včas. Tenkrát jsem to prošvihla a na první rande nerande jsem si počkala do 25. to zas ten dlouhej příběh…Chtěla jsem prostě dneska moc moc pustit ten bílej balon s červeným srdcem a na něj vypsat to jediný, krátký vystižný přání a s jeho odletem přát všem klid a pokoj . Jindra nechtěl bál se že shoří, mě bylo smutno, Marušce jsme to slíbila, do toho ty manévry odpoledne. Bylo mě nějak ouzko a tolik jsem si přála vypustit tu krásu. Když se budem bát že shoří, budeme se bát všeho a plnění přání nebude odkládat na neurčito… Večer byl fajnovej to jo. Výborný kafe, trochu dobrýho pití, česnekový jednohubky. Pohoda , klid. Jen mi nějak chybělo to ozvláštnění tečka po posmutnělým dni 1.máj je úžasnej den a já chtěla přát hledačům ať najdou co hledají…I na tu pusu pod rozkvetlým stromem se nějak zapomnělo.

1 komentářů:

veronika řekl(a)...

Lidus ty jsi zlato:-)Ten balon si proste musis vypustit(malinko tajne treba)take nam prisli z CR postou,tri a chystame se na ne,uz se tesim!:-)