Dnes jsme s Maruškou vyrazili na nákup na víkend, odvezli si ho domů. Tak jsme stihla zpracovat aspoň 3 nej fotky Marečka. A dozvěděla jsme se že nás je zas o jednu víc , už je vylodila Adélka 4 kila a 52 cm od Andrey .Po cestě dom jsme byli ty 3 fotky vytisknout , páč babičky nemají nic v ruce , viděli ho kloučka jen chvilku a já se musela mrknout jak vypadá oddoranžení na fotce, zda jsou barvy v poho. Maruška si tam hned řekla o balonek. Tak byla šťastná jak blecha , že ho má.
Odpoledne se u našich stavil Jindra, to bylo prý radosti.
Já z práce uhoněná jak koň jsem měla večer pak nějakou slušnou depku. Počátek vypisovat nebudu, člověk je rád, že má práci. Do toho Mareček se svým miminkovským vším, Maruška nabitá mateřskými pudy, pláčíc po strejdovi.A já nejsem po rachotě schopná sebrat síly a odstěhovat byt za pár dní, protože toho mám plný brejle a čas s Maruškou je mi vzácný. A nacpat zařízenej byt do zařízenýho bytu je trošku složitější. Dopoledne jsem se rozbrečela u počítače, krotože se mi staršně líbily fotky a bylo mě líto, že nemám taky takový Marušky.. i když to chápu, k hlubšímu studiu focení a jeho techniky mě dovedl až scrapbook a touha po krásných fotkách a čas na rodičáku se tomu věnovat. V kombinaci s Maruščiným chováním mě rozbrečela myšlenka, jestli se ještě vůbec někdy dočkám. Na moji otázku se mi nedostalo odpovědi, ač jsem ji čekala,aspoň nějakou a tak bez vyjádření ve mně začaly hlodat myšlenky, zda vůbec někdy budeme 4. jestli se bude chtít v to pidibytečku ještě víc natěsnat , když teď tam pracně stěhujem to nejnutnější. Jednou bude větší jenže je to otázka měsíců, nebo i let,ale na to vůbec nepospícháme, protože je důležitý aby ten co tu je, ještě tu dlouho byl. Jen já bych se chtěla ještě víc mačkat, stačilo by mi vědět, že třeba za 2 roky, ale že ANO…..
0 komentářů:
Okomentovat