středa 4. srpna 2010

4.8.2010 Plzeň....

Perličky rosy po ránu....







Tahle sojka je bez klece, z přírody, jen jak naschvál byla opelichaná :oDDDD





Maruška uplně uskočila se slovy "jééé on má zuby " no takový klofáky to se takový prtě lekne :o)





Vím že je na šikmo, ale v tý rychlosti .. prostě dimamika.....

Poslední ráno…snídaně, nakládání do auta a já jdu ještě znova se svíčkou na hřbitov….odměnou je mi pavučina plná deště a rosy na jeho bráně…

Pak loučení a valíme směr Plzeň, na Marušce slibované dinosaury, už rok chce zase, a když to vememe domů přes Plzeň , vyjde nás cesta do Plzeňské Zoo na nějakých 50km navrch, kdybychom jeli solo od nás , tak musíme ujet dohromady 400. Tuhle volbu jsme chtěli prubnout dle počasí a ono zrovna bylo tak nádherně. Zoo jsme tentokrát našli lehce. Maruška však před branami dinoparku jekot a strach že tam nepůjde. Už jsme měli zaplaceno. Nevím proč se Maruška zeď tak bojí hluku, jak kdyby se vrátili staré vzpomínky. Dinosauři jo, ale že řvali, to néééé a to už se rok těšila, že někdy pojedeme a pořád se ptala kdy. Nakonec jsme to přeprali, dokonce toho co má Maruška doma v malým (i když má snad všechny :o) ) si nakonec pohladila sama a nechala se pod ním vyfotit sama. Cestou nazpátek už zase dinosaury vyžadovala. Pak jsme prošli ZOO, za ten rok vše rozkopané dodělali a byla to paráda. Dali jsme si opět jídlo u koníků. Jako loni. Bylo to báječný. Pak jsme doprošli zbytek, trochu ve spěchu ale chtěla jsem stihnout důležitejší věci. Když už jsme byli v Plzni, chtěla jsem najít našeho milovaného Václava. Naši dobrou duši s velkým srdcem. Věk a zdraví mu už nedovoluje cestovat k nám tak navzdory desorientačnímu smyslu jsme se vydali do ulic Plzně. Nakonec nás tento překvapil a my našli na první pokus bez velkého bloudění. Byl rád…..světýlka v očích jsme viděla, světýlka jako když dítě dostane novou hračku a já byla šťastná. Měla jsem co dělat abych ho neumačkala láskou. Miluju jeho osůbku, jeho báječné příběhy ze života, jeho nadměrně šikovné ruce,jež nezastaví ani to, že nevidí na jedno oko už léta a přesto vše precizně vyrobí do detajlu z nuly.. třeba korunku našeho Jezulátka, Křížovou cestu v Ostružně dál dohromady, rámy jež se rozpadaly. Jeho činy a osoba jsou nadčasové, ne nadarmo ho oslovuji Václavíčku….

Cesta domů už byla v pohodě, kus jsem ji prospala. V Praze jsme kufrovali jak jinak , jsme se zase trefili na centrum. Skoro nás to stálo pokutu. Maruška si tak 30 km před koncem dálnice vzpomněla , že chce čurat, ač je ve všem napřed, tohle nám nejde. Musí běžet hned aby to stihla. Nikde žádná benzina,slíbila jsme ji, když to vydrží že jí koupím kocoura, vydžela a my dovolenou zakončili večeří v Mladé Boleslavi v Mekáči. Zase 2 Happy Mealy. Tentokrát platila já, už jsme těžce pozadu….Měli je v akci, když byli dva a Maruška doplnila sbírku o kocoura a dalšího zloba. Dojeli jsme šťastně. Jindra šel k tátovi na fotbal a já stihla vyložit většinu tašek.

0 komentářů: