30.4.2010 něžná čarodějka

Poslední noční. Ráno chvilička spánku, než se banda nasnídá . Pak jsme jeli za Jindrou. Špatně nedomluvil odvoz a on na nás už čekal, nějak jsme nedokázala v ospalý hlavě nakombinovat dobrou variantu , kdy bychom nenechali Jindru doma čekat, když do bytečku chodí jen kvůli nám a jak odvézt babičky jež hlídaly celý týden Marušku , jenže řekli mi o odvozu až ráno. Není nad to, říct vše včas a krásně nakombinovat, na č¨řešení jsme přišla, ale až v autě kdy jsem zapla mozek na plno kvůli řízení. a to už to měli vyřešeno. Maruška usnula v 11dopoledne vedle postele na polštáři přikrytá polštářem. Jindra odešel do práce a jí zalehla k Marušce jenž je vzbudila s brekem že chce ještě spinkat, zalezla si dostele a pokračovala a já zalehla k ní, protože udržet se ce stavu bdělosti po noční, když Maruška spí nelze. Vzbudila se a bylo jasno. Teploměr ukazoval skoro 40. za chvíli zas usnula a já se strachem dala sprint do lékárny, neb sirupu na hořečku bylo míň než jsem myslela a zítra je svátek. Můj teploměr je u našich , neboť se jim rozbil a já ji neměl ani čím změřit. Neměli jsme pečivo, a jak není chleba není co jíst. Chtěl jsem ho koupit až odpoledne. Dala jsem sprint co tělo dalo a za 15minut byla doma se sirupem, teploměrem a nákupem. Ještě že je to za rohem. Ale strach jsem měla strašnej. Jenže nikdo nikde kdo by nám to dovez a něco jíst a srazit teplotu jsem Marušce musela. Když se vzbudila změřila jsem ji a chtěla dát sirup, v tom letu jsme si s paní v lékárně špatně rozuměli a já zjistila, že mám sirup na kašel, v tom letu jsem to nějak nepobrala. Marušce jsme vysvětlila že hned přijdu a za 5 minut jsem byla doma se správnou flaškou. Ještě že to máme za prvním rohem. Chtěla jsem pokračovat ve stěhování ale Maruška mě nepustila z dohledu,(potřebovala jsme být jen v kuchyni) hned byl brek. Ale co si vzpomněla, že chce vyfotit v sukýnce a vážně fajnově pózovala. Jen jsem jo posadila do rohu postele, žádný jiný přípravy a s 50tkou na malou clonu abych využila posledního světla jsem ji pofotila. Vznikly fakt srdcovky. A já neudělala nic. Do 5ti Maruška pospávala a pak jak když do ní naliješ energii, byla k neudržení. Měla 37,5 . tak jsme ji nabalila, no venku bylo na tričko ač bylo 9 večer. No nádhernej letní večer a jeli jsme na hodinku do Holína k tetě a strejdovi na čarodějnický oheň.Potřebovala jsme totiž nutně brambory na zítra, tak jsme dali hodinový větrání , Maruška snědla kus krůty grilované ač se k večeři nacpala škubánkama s mákem. Pak jsme si vyzvedli Jindru po práci a jeli domů.

29.4.2010 moje rebelka

Jindra měl dnes revizi na plyn u taťky tak jsem šla dopoledne spát. Vstala jsme po obědě, zařídila jsem si něco do městě a odpoledne strávila s Maruškou venku. Nakoupili jsme si na víkend. Fajn den ale když není s Jindrou něco nám chybí. Maruška se po něm sháněla. Zapomněla jsem napsat, že úplně otočila, ráno po noční mě vždycky čeká tisícero pusinek. Valí se po mě, mačká se, pusinkuje se.

28.4.2010 pohádka pro dědu

Ráno jsem Marušce četla z koupeného Pusíka. Viděla hojen vstala akorát otevřela oči a hlásila „maminko , děkuju moc za Pusíka“ Ještě ráno jsem jí z něj četla, mamče bylo špatně , tak aby si ještě odpočala. Usínala jsme u toho a kdyby mě někdo viděl tak by si myslel, že mám v sobe flašku slivovice, usínala jsme v půlce slov :o)))) Pak na chvilku dáchnout ,než se vstávající nasnídají a pak na kafčo a užití s Jindrou. K větším akcím se po noční fakt nedohrabu :O( Pak jsme jeli dom a zajeli na nákup, nouzovka před Penny. Mamča bylo spatně a Maruška byla táák hodná. Mamča spala už v ložnici a my tam chodíme taky na polední spaní. Marušce jsme to vysvětlila, že je babičce špatně, že ji musíme nechat odpočinout. A ona oproti tradičního řádění při usínání, zalehla, přitulila se a usnula, takže jí ani nevzbudila. Zlatíčko fakt…v podvečer jsme ještě pořádili. A já zas mažu do práce.

Fotka, dokumentačka, nouzovka, takhle čte Maruška dědovi pohádky :o)))

27.4.2010 Šmoulínek

Ráno chvilku na vzpamatování a pak za Jindrou. Chtěla jsem kus odstěhovat, jenže se nedaří, při noční dopoledne jsem vůbec bez sil.Čekání u Kaufu. Maruška nadšená flaškou po víně, zbytek jsme vylili, je tam od Vánoc, co se vařil punč a nikdo to nepije.. jaká slast… Pak na oběd a zalehnout. V podvečer jsme ještě stihli s Maruškou slepit dráčka z Pusíka rádně si zamalovat. Večer se tak tulila, to se mi pak do práce vůůůbec nechce….

Fotka… Maruška miluje smajlíky,říká mu šmoulínek , když ji opravím tak říká stejně smajlíček. :o)))

26.4.2010 Vzpomínkový pondělí....

Dnes dopoledne měla přijít na návštěvu Miluška, Marušky babička nebabička, jež s námi není vůbec příbuzná, jen tak jak dělala Petrovi náhradní maminku (než si to pos..hnusným kouskem, že ji okrad) tak pořád dělá Marušce babičku. Přivezla ji dobroty a něco nového na sebe aby ji nepokakal beránek. Ale to bylo až odpoledne. Dopoledne psala, že se jí rozbilo auto, že přijede až zítra. Jenže už bylo pozdě, tak jsme k Jindrovi nejeli . Odpoledne jsme s Maruškou oběhali úřady a jeli domů. Došli jsme na hřbitov, vyhodit zvadlé kyti a prochajdou to vzali domů okolo smuteční síně, Maruška chtěla tamtudy, je tam takovej klid a mě to neva. Když jsem naháněla Marušku směr východ tak mě padla do oka prosklená chodba mezí síní a obslužnou částí. Takový typicky oblemcaný okna se špinavejma záclonama. Přijde mi že tyhle místa jsou snad po celé republice stejná. Kolik to ve mně vyvolalo vzpomínek. Je zláštní jak si člověk, tyhle smutný dny pamatuje. Od babičky na jejíž pohřeb mě nevzali a stejně jsem od té doby cítila takový prázdno, v době telefonů v jednom baráku ve vsi vidím dodnes telegram. „mama umrela, pohreb v patek“ pak dědu, šílený mrazy, obloženej svatými obrázky jak když spí, cesta s muzikou na hřbitov a hlína jež jsme házeli na rakev byla ledová. Stejda Honza už je to 12 let, podivný zbytečný odchod a ruce čnící do prostoru mě dodnes děsí. Tetičku a strejčka z Holína odešlé s věkem přes 90. Takže smutně ale přitom s radostí jak krásný a dlouhý život prožili. Strejdu Jardu, byla jsem zrovna v nemocnici měsíc před porodem. Sice už měl léta ale trápila mě bolest tety, jež měla hlavně jen jeho, dětí nemaje o co je to těžší. Teta Judita, v bolestech dobrovolně….bolelo to , s tou dálkou mezi námi mě připadá jak kdyby se to nestalo a někde tam za horama dolama je. Přitom musím pořád myslet na strejdu Richarda, zlatého stejdáčka jež zůstal v té dálce tak sám. Je zvláštní kolik vzpomínek vyvolá jedna chodba s oblemcanými skly a zašedlými zaprášenými záclonami. Kudy vozí naše milované, tak opuštěné ve chvíli kdy jsme se nimi naposled rozloučili ..a nesmířili… Tolik vzpomínek na život a smrt… Maruška lítala jak torpédo Brnkla nám Miluška, která vytáhla za rozbité auto rezervního tráboše a přijela na kafčo a dala Marušce dárečky. Info o Petrovi jež jsme slyšela. Že ta jeho je ve 3 měsíci jak se chlubil, že bude kupovat kočárek (Marušce nekoupil nic, jen ty 3 maličkosti za život) přitom se v sobotu ze zdrojů jež je viděli na živo oba motali, že sotva stáli. Těch 20 000 co dostal za barák, prý poslal Marušce.. no asi na jinou adresu no :o) Tyhle kecy mě nechyběj fakt…

25.4.2010 Nedělní pohoda..

Je neděle. Tradiční plavčo. Fotky dělám v posledních volných 10 minutách, kdy máme volno. Maruška při jízdě na žížale zpívala „já mám koně, vraný koně „ každý ji pořád obdivuje, jak si pořád něco zpívá, to má asi po mě :o)))) Nevím kdy mám mluvit na Marušku co má dělat, věčně je pod vodou :o)))) když už se zadařilo tak dnes fakt dělala to co říkala instruktorka. Takže cestou dom, dostala jednou kouli z automatu, byl v ní přívěšek, tak byla nadšená. Jindra zajel dopolko na ryby , aby nečekal v prázném bytě. Tak jsme s Maruškou ještě došli pro rohlíky. Zašli si na zmrzlinu, pak kousek na hřiště , protože nad náměstím kroužili čápi, tak jsem si byla polovit v letu. Ohřáli jsme oběd a zalehli. Jindra mě nechal spát dýl, večer jdu do práce a šli s Maruškou ven na procházku. Po cestě dali zmrzku, no ta Maruška se dnes měla. Svítí jak sluníčko.

24.4.2010 čas pro rodinku .....

Sobota, plám byl stěhovat, jenže slepice byla slepice, tu jsem vypínala v 11 večer a vepřový jež bylo v kuse na mysliveckou omáčku jsem vypínala po půlnoci, tak jsme dopoledne dovařovali, a žehlili prádlo, no a zase stihli prd :O( Dali jsme krátkou chrupku a jeli tradičně na ryby. Vím že bych měla stěhovat, jenže je důležité strávit čas i s Maruškou a rádně se užít, týden letí jak voda společného času je pomálu. Bylo tak nádherně, že jsem pobyli na rybách až do podvečera. Sice jsme chytli samé čudly, ale holky si to úžasně užily. Ťapina dělala vycvičeného psa a vyhrabávala žížaly. Maruška cestou domů chtěla pomáhat tak nesla židli skládací a nechtěla pomoct, nakonec přibrala i svoji židličku , když byla unavená , tak si na ni sedla a pak pokračovala. Ťapala loukou a zpívala „běží liška k táboru“ :o)))) Večer už jsem stihla akorát vyprat a udělat večeři. Byl to strašně fajn den. Z Marušky úplně sálá jak je šťasná.