5.2.2012

Teď je to tak nějak najedno brdo, Maruška polehává, kouká na pohádky, když se otřepe a Lucík dá, tak si hrajem. Ve chvílích kdy Lucík spí a Maruška pohádkuje, fackuju to nejnutnější. Ještě že už je čtvrtek, ruku už mám namoženou od nošení Lucinky, táta potřebuje spát a opouští postel jen na jídlo a já už fakt nemůžu, není nad to napakovat Lucinku do kočárku a vyrazit, teď bohužel nemůžu až budem zdravý. Maruška si rozbila svůj neoblíbenější hrneček, to bylo pláče….